Charles, nebo Karel? To zas bude. Už to vidím. Dva nesmiřitelné tábory. Krátce (a lehce) o tom, proč zůstat u Charlese.
Když o tom tak přemýšlím, ono v tomto případě vlastně nejde o prachy nebo třeba o světonázor, takže ty rozbroje by tentokrát zase tak horké být nemusely… snad.
No doufejme, doufejme, řekl by nejspíš pan W.
Tak tedy: ne že bych se o britskou královskou rodinu bůhvíjak staral, podle mě je to přinejmenším anachronismus, nicméně budu hodný a napíšu, že Buckingham je každopádně pevná součást britské kultury a ve slovníku byste pod pojmem „tradice“ mezi nejtypičtějšími příklady možná nalezli právě zmíněné monarchy.
U nás se v návaznosti na skon letité panovnice objevil zajímavý, lehce lingvistický problémek: jak právě nastoupivšího krále nazývat. Dosud jsme mu – my všichni normální Pozemšťané – říkali Charles, ovšem počínaje snad včerejškem, ne-li až dneškem, většina médií se zničehonic přiklání ke „Karlovi“ III. Jako kdyby se všichni ti šéfíci během půlhodinky dohodli přes Skype.
To máte tak: někdy během devadesátých let se v českých kinech a televizích začala vysílat frančíza jménem Superman. A jak si možná leckteří z vás pamatují, toto jméno se (nesprávně) vyslovovalo s „a“ (a vlastně to tak asi přežilo dodnes). Doba byla holt mladá a nový režim měl ještě mokrý řidičák. Potud dobré. Později se ale odkudsi vyloupl tenhleten Batman a najednou bylo vše jinak a ti pozornější snad mohli cítit určitý nesoulad, neboť jméno této postavy už vyslovovali dokonce i v mainstreamu náležitě, tedy s „e“.
A tehdy se, i přes vzniklý rozpor, zachovali správně.
Proč? Protože, přátelé, svět jde přece stále dopředu a společnost, se všemi těmi zemičkami, národy a kulturami po celé planetě, se nepřetržitě vyvíjí. A není nutno, natož záhodno, lámat věci přes koleno. Bude-li se totiž hlavní proud zpátečnicky, umanutě, zuby nehty držet jakési rigidní analogické doktríny, pak to dopadne tak, jak to u nás dopadlo s těmihle CD a DVD o více než dekádu později. Pamatujete někdo? Jelikož se jelo právě přísně analogicky, všechny ty tehdejší upoutávky byly plné onoho ohavného, životu zcela neodpovídajícího, umělého paskvilu jménem „dévédé“. Hnus. Mám to v živé paměti, je to ostatně pouhých několik let zpátky. Ano, byl by jinak býval sice vznikl rozpor, ale komu by to sakra vadilo? Kdo a proč se to tam tehdy obával snad nějakých dopisů od rozezlených starších občanů, co že je to za pořádky a kdo se v tom všem pak má vyznat, zatímco strká další dévédé s nejnovějšími hollywoodskými drasťáky v originálu do vytuněného notebooku?
Mimochodem, k našemu horkému tématu se již stihli vyjádřit i odborníci z Ústavu pro jazyk český (asi jediný ústav, kterého jsem schopen si vážit). Řekli, že to nechají na médiích a veřejnosti. Což tedy, v mém překladu, do značné míry znamená… na médiích. Já si ovšem nejsem jistý, jestli je zrovna tohle nejlepší řešení; na druhou stranu, než něco nařizovat… Každopádně co se pamatuju, když jsme to naposled takzvaně nechali na médiích, vznikl paskvil jménem „Česko“. Podívejte, já nejsem nějaký vyložený purista. A chápu, že se to hodí například (a zejména) u sportovních přenosů. Nicméně nevím jak vy, ale já tedy v žádném „Česku“ nežiju. Vím, tohle vosí hnízdo už je staré. Ale já vyznavačem kalkulu nejsem, prostě píšu od srdce, jako vždy.
Takže ano, měli jsme Alžbětu, ale zůstal bych u jména Charles. Je zde totiž ještě jeden silný argument: jak jsme mu, prosím pěkně, říkali doposud?
No vidíte. Takže co tak najednou? Je pravda, že lidé si úzus (zaplaťpámbů) stejně vytvoří vlastní, nicméně vliv masmédií na společnost se mi v současnosti zdá být… ale ne, to by bylo do jiného blogu, nekažme to.
Na konec ještě jedna věc, moji milí čtenáři: kralujícího Karla jsme u nás přece už měli. A dokonce čtvrtého, a dokonce před mnoha sty let. Čímž jsme, mimochodem, v tomhle ohledu milý Albion dávno předstihli, nebo ne?
Tudíž… ne že by na tom bůhvíjak záleželo, ale ve vesmíru, v jakém se vyskytuji já, je to zkrátka Charles.
Tak ať se daří hlavně lidem z nekrálovských rodin, ať se na nás nalepuje co nejméně parazitů, ať se neškorpíme kvůli kravinám a ať máme dost světla na cestu.
