Fenomén „v přepočtu“

Ta provinčnost. Pokaždé. Náš malý dvoreček. Vlastně mi přijde, že to spadá do stejného ranku jako ta naše umanutost v dabování všeho. 

Tam totiž zjevně neexistuje možnost, že by se televize pokusila zakonkurovat u mladých internetu alespoň tak, že by stvořila byť jediný kanál, kde by se ty seriály vysílaly v originálu, maximálně s titulky. Ne, to by na nás bylo příliš, my potřebujeme směřovat úsilí do komerčně osvědčených, jasných a průzračných vod, kde se nám lidi nebudou topit v cizotě, nejistotě a zmatku. Je třeba zajistit co největší pohodlí a držet si klientelu (dokud nějaká je). 

Ale zpět k tématu, ještě jsem ho neobjasnil. Pokud bych měl situaci hodnotit jakožto čerstvě příchozí bez jakýchkoli znalostí, řekl bych, že mediální úzus v naší zemi si představuje pětadevadesát procent adresátů všech informací jako absolutně nevzdělané konzumenty s velmi podprůměrnou inteligencí a věkem již dávno za zenitem. Jinak bych si totiž jen těžko dovedl vysvětlit onen fenomén „přepočtu“, který ve sféře našich masmédií tak tvrdošíjně panuje. Znáte to – jakmile se někde mluví o nějaké částce v cizí měně, ihned za ní následuje přepočet na koruny české. Jak bylo řečeno ve forbínách – přece nás nenechají tápat! Případné čtenáře se sklony ke hnidopišství ubezpečuji, že zde nemám na mysli články složitějšího charakteru, kde je jistých převodů přece jen zapotřebí, nemluvím zde o ekonomických analýzách a podobně. Taktéž se mi nejedná o jakési exotické, až tajemné měny, o nichž toho krom odborníků nikdo mnoho neví (respektive se o ně nijak nezajímá). Ne, mám na mysli ty klasické, ohrané písničky s názvem euro, libra nebo dolar. 

Zdá se mi prakticky nabíledni, že vedle úsilí zaujmout posluchače z hlediska informace jako takové je jedním z důvodů existence fenoménu „přepočtu“ taková ta bulvární snaha vyvolat pokud možno co největší kontroverzi, i když na minimálním prostoru, omezeném zde banalitou daného sdělení. O čem mluvím? Vedle dalších věcí je přece záhodno vyvolávat v lidech závist nebo třeba rozhořčení. Oni si tu stanici pak naladí znovu. Na tomto principu ostatně funguje bulvár. A tak k čemu bude, když někomu řeknete, že americký poslanec X probendil 70.000 dolarů na vybavení kanceláře či auta, což tady u nás průměrnému konzumentovi tolik neřekne, když přitom můžete cifru jednoduše převést a zabrnkat na posluchačovy hlubší, podvědomé struny s tím, že se jedná v přepočtu o více než půldruhého miliónu korun? Takové sdělení je pro našince přece daleko přínosnější než nějaké částky v dolarech nebo bůhvíčem, které lidem nejsou blízké (když už tedy ad hoc přistoupíme na myšlenku, že se neobejdeme bez informace o tom, jak si nějaký druhořadý politik na opačné straně zeměkoule zase trošku nakradl). My si to přece potřebujeme vztáhnout na svůj život, na svoje platby, daně, složenky, pivo a tak dále. 

Tabloidní posilování skandálnosti, kontroverze a závisti jede už automaticky. Jedna věc jsou pak zprávy o kradení veřejných činitelů, záležitostí jinou jsou ovšem běžné finanční pohyby v rámci legálního trhu. Onoho přepočtu se nám dostává třeba i v případě zpráv o běžných, světských záležitostech, například jaké si která zahraniční hvězda koupila auto nebo kolik ji stálo oblečení. Úplně vidím ty šéfredaktory a editory hřadující nad svými zaměstnanci a hrozící pekelným trestem, kdyby náhodou některý z autorů opomněl uvést onen tolik potřebný přepočet třeba i v případě zprávy o tom, že někdo vyhrál v loterii milión euro.

Autoři i adresáti však často ignorují jednu velmi podstatnou okolnost, a sice že k tomu, aby člověku tato částka „v přepočtu“ jako informace k něčemu byla, musel by také mít povědomí o množství dalších ekonomických reálií dané země. Budu teď trochu lovit v paměti, ale když jsem kdysi žil v Anglii, stála mě krabička cigaret kolem pěti liber. Hrůza, řekl by snad v té době našinec, to tenkrát bylo kolem dvou set korun! (Už je to dlouho a kurz byl úplně jiný, což platí i pro současné ceny cigaret u nás.) Jenže k této informaci by bylo bývalo záhodno připojit i to, že minimální mzda na hodinu se tenkrát pohybovala zhruba ve stejné výši – a rázem se dostáváme k úplně jiným kalkulacím. 

Navrhoval bych tedy následující model: až příště v médiích poběží zpráva o tom, kolik tisíc zase kdo v zahraničí vyhrál v nějaké soutěži, připojme k tomu automaticky položku s minimální mzdou, průměrnou cenou nájmů, energií, pohonných hmot a dalších důležitých údajů dané země, aby si člověk mohl udělat skutečný obrázek; to vše samozřejmě včetně všech příslušných přepočtů. 
Přece bychom nechtěli ctěné čtenáře, diváky a posluchače o nic připravit či je snad mást neúplnými informacemi, nebo ano?