Fenomén černobílosti aneb Vzorec na pozadí problémů současné společnosti

Motto: My se nechceme rozvíjet, copak to nechápete? Než čerstvý vzduch s průvanem, my radši smradlavé teplo.

#hlavnemocnepremyslet

Na fenoménu černobílosti mě nejvíc nefascinuje ani tak modus operandi samotný (beztak s malými obměnami perpetuovaný již věky), jako spíš množství lidí, kteří tomuto primitivnímu nástroji i v dnešní době stále podléhají. Bylo by to samozřejmě na všelijaké hlubinné psychologické studie, ovšem člověk nemusí být zase tak velkým odborníkem, aby byl schopen jisté jednoduché, opakující se vzorce rozpoznávat. 

Nejprve krátké zamyšlení, poté několik drobných příkladů (i ze současnosti naší země). 

Do jisté míry se dá říci, že jsme vedeni k jakémusi duálnímu vnímání reality. Povaha světa a života – ať už si pod tím kdokoli představí cokoli – je nicméně všelijaká, jenom ne černobílá. Ovšem není snad jednoduššího, více se nabízejícího nástroje manipulace mysli, než je právě ona striktní bipolárnost. V současnosti je nám bez přestání tříštěna pozornost a mysl je zanášena „informačním“ spamem. Každý má ale odlišnou vnitřní konfiguraci, a co zvládá jeden s přehledem, může druhému způsobovat migrény. Proto se leckdo uchýlí k onomu hrubě zjednodušovacímu procesu, kdy se prostě filtruje cokoli, co nezapadá do celkem přehledného (byť zcestného) dvojpólového vidění. A tento způsob smýšlení je samozřejmě možno skvěle využít, zejména je-li k němu člověk systematicky veden. Asi to tu do jisté míry bylo vždycky, ovšem já se obávám, že co se děje nyní, naprosto nemá obdoby – respektive v dnešním světě rychle se šířících pseudo-informací a zároveň možností roztrubovat své předsudky do světa bleskovou rychlostí je ona ochota nechat sebou manipulovat daleko větší – a zjevnější – než kdy dřív. 

Vždyť svět je vlastně docela srozumitelný, jednoduchý konglomerát s pevně nalajnovanými hranicemi, ne? Na to lidi slyší báječně. Není třeba vymýšlet nový nástroj, stačí ten již existující modernizovat, upgradovat, aktualizovat. Ale vždycky to bude ono staré dobré ano/ne. Kdo není s námi, je proti nám. Kdo vyčuhuje, bude po zásluze… stigmatizován (ale no tak, žádné potrestán, hrajeme si přece na demokracie). 

Pro mnohé je tedy všechno buď – anebo. Bez výjimky. Máme přece vlastní zkušenosti! A jak to je u mě, tak to zákonitě musí být všude. Je třeba vše zjednodušit ad absurdum. Je třeba pracovat pouze s nulami a jedničkami. A s tím, co jsem zažil já, nebo maximálně moje okolí. Jinak by totiž člověk musel vyvinout jisté duševní úsilí a třeba i zapojit nějakou sebereflexi – a to se jaksi nehodí. Několik málo triviálních příkladů ze současnosti, často právě z české kotliny:

Každý migrant je terorista.
Uchýlili jsme se k extrémismu (sic!) pouhých dvou polarit: buď sem nevpustit vůbec nikoho (což je jednak nehumánní, jednak zpátečnické a tuším že i v rozporu s členstvím v unii), nebo šermovat s tím, že „když sem někoho pustíme“ (cítíte tam tu domnělou sílu lidu, který vše vlastní a sám o všem rozhoduje?), pak v tom případě půjde rovnou o statisíce zabijáků, kteří pokud nás vyloženě všechny nepovraždí, alespoň nám zničí kulturu, znásilní ženy, seberou práci (ale zároveň i dávky) a vůbec nás zlikvidují. Jako se to bezpochyby děje všude v zemích západního světa, kde funguje pokročilejší forma civilizace. Nic mezi neexistuje, uvažování takovým směrem je přísně zakázáno. A člověk si v rámci konfirmačního zkreslení vždy jistě najde ty správné příklady, které mu jeho předsudky náležitě potvrdí. 
Přitom by bylo tak jednoduché prolustrovat ze začátku pár stovek lidí (mluvíme hlavně o rodinách), obecně tak udělat něco dobrého, rozšířit si kulturní obzory, a ještě k tomu taky ukázat světu, že nejsme banda zapouzdřených buranů…
Migrace existovala vždycky. Byla tu ta horší, jaksi hromadná a násilná, ale tomu se spíše říká invaze. A pak už desítky let existuje migrace přirozená, selektivní, individuální, která je běžnou součástí historie kultur, jež potom v globálu obohacuje. Alespoň tedy v zemích Západu, k nimž pořád tak vzhlížíme. Takže ne, není to pouze buď absolutní nula, nebo konec civilizace. A v situaci, kdy je to vzhledem k určitým válečným událostem vhodné víc než kdy jindy, to stojí za zamyšlení dvojnásob. Pro začátek stačí trocha empatie a představit si sebe (a svou rodinu) na místě oněch lidí v nesnázích…

Každý demonstrant je vandal, případně aspoň čísi vazal.
Mám legraci ze všech těch škatulek – a jedna z těch nových jsou jacísi „chvilkaři“ nebo co. Je mi to každopádně šumafuk, ale především v rámci současných rasových nepokojů v Americe opět vidíme tu krásnou stigmatizaci. Jste demonstrant? Jste rovnou ten nejhorší vzorek, ať už má tento vzorek za lubem cokoli nebo si ho v rámci stávkokazectví najal kdokoli. Nevadí, že s původní myšlenkou nemá nějaký vandal nejspíš nic společného a naopak má vlastní, úplně odlišnou agendu. A kdyby ne, tak stejně: každý člověk kritizující A je automaticky minimálně přívržencem B. Pamatujte, my nechceme skutečně uvažovat. Kolikrát vám to ještě máme říkat? 

Každý člověk s ekologickým cítěním je „klimatický alarmista“ a „gretén“.
Slaměný panák v podobě „kolísání teplot je tu stovky tisíc let“ nám říká, že se v podstatě nic neděje, a s přehledem ignoruje fakt, že různé extrémy a obecné problémy posledních desítek let, na nichž se vědecká obec celosvětově shoduje (pro anglofonní dohledatelná fakta), jsou antropogenního původu. Přesto najdete jedince chrlící jeden za druhým články vysmívající se pokrokověji smýšlejícím lidem, aniž by se tito pisatelé v zájmu rovnováhy byť jedinkrát podívali na věci také z opačného (nebo jakéhokoli jiného) úhlu pohledu. Z podobných výplodů (opět vizte konfirmační zkreslení) zaujatost vyloženě stříká. Jeden příklad za všechny budu opakovat do zblbnutí: v Pacifiku plave ostrov odpadu velikosti trojnásobku státu Francie. Proč o takovýchto záležitostech nikdo z těch expertů nepíše a v televizi o tom nepadne ani slovo? 

Každý Rom je zloděj a „pobírač dávek“.
Jelikož to bylo v historii všelijaké, došli jsme nakonec k tomu, že se na Romy díváme skrz prsty (což je pro ně – a zejména jejich mladé generace – jistě velmi motivující). A proč taky ne? Zkuste si žít v naší čtvrti! Viděl jste to tam? Normální Chánov. Žiju v tom x let a nějakej chytrák mi tu nebude filozofovat o nějakejch rozdílech – všichni jsou stejný! Tohle odpovídá konfiguraci mý šedý kůry, tak proč po mně chcete nějakej pohyb a vývoj? Škatulky na vás, vy kašpare…! Zde také přichází možnost využití onoho brilantního argumentu v podobě „tak si tam běžte bydlet“, určité obdoby nedávného „tak si je vemte k sobě domů“. Dá se vám přisoudit byť jediný atribut libovolné skupiny, zvláště nějaké „kontroverznější“? Smůla, stává se z vás tím pádem tovární vzorek. Vytříbenost, pochopení a nadhled, že by dávní filozofové záviděli. 

Každý člověk ze Středního východu je nekultivované zvíře a nejspíš rovnou vrah. 
Salman Rushdie v 90. létech napsal sbírku povídek s názvem „Východ, Západ“. V jednom komentáři se pak ke sbírce vyjádřil s tím, že on se cítí být právě onou čárkou mezi, nebo přinejmenším že se cítí někde v těch místech žít. Z jeho tvorby je to více než zřejmé. 
Naše společnost stále ještě oficiálně žije ve světě, který se naoko skládá z nějakých zlých pánů – teroristů – na Východě a hrdinných vojáků Západu, kteří do těchto zemí jezdí dělat pořádek a zachraňovat lidi. Východ vs. Západ. Orient vs. Occident. Že západní země posílají na Východ tamním (tedy ne svým) militantům zbraně, že tam Západ plošnými nálety vraždí civilisty, že se pod rouškou boje s terorismem evidentně usiluje o zdroje, to už v masmédiích příliš akcentováno není. Jak by taky mohlo, když jsou to všechno soukromé společnosti.
A když už jsme u těch masmédií, jistá zvláštní nekritičnost vůči Západu je někdy do očí bijící. Zejména s přihlédnutím k tomu, že třeba takový Donald Trump, ať už je jeho agenda jakákoli, je zjevný narcista a minimálně sociopat. Jeho prokazatelné lži už se oficiálně počítají na desítky tisíc (opět, dohledatelné). Mimochodem, před časem jsem kdesi četl zajímavou historku: Trump po nějaké televizní debatě jednoho technika požádal, aby mu před odvysíláním nejprve pustil záznam. Technik se jal záznam pouštět, Donald ho však zarazil a řekl, ať mu to pustí beze zvuku. Zkuste se nad tím na chvilku zamyslet. 
Samozřejmě že zabijáčtí fanatici se ve východních zemích vyskytují hojně a je to bezesporu opravdové zlo. Ale jsou to prázdné hlavy, které někdo vychovává a platí. A teroristi existují i na Západě, akorát že tam nosí spíše kravaty a hrají trochu vyšší šachové partie. Nebudou se snižovat k osobnímu boji, proč taky; povedou války od stolu – tisíc lidí sem, tisíc tam, je to jenom tahová strategie, ne? 
Jeden novinář se kdysi zeptal Gándhího: „Co si myslíte o západní civilizaci?“
A Gándhí odpověděl: „Myslím, že by to byl dobrý nápad…“

Pravdu nám přinášejí pouze masmédia, zbytek jsou lži a „konspirační teorie“.
Opět jedno přísné buď, anebo. Skutečné přemýšlení se důrazně nedoporučuje. Nebudu ani trochu zacházet do podrobností v onom smyslu, že dnes si lze vyhledat celé seznamy tzv. konspiračních teorií napříč historií, které se později ukázaly jako realita. Lidstvo pochopitelně konspiruje od úsvitu politiky, jenomže teď se tento fakt holt nehodí do krámu, když tu máme ten internet a přístup k informacím, čili je třeba přijít s nějakou novou (ideálně nomenklaturní) fintou – a lidi už si ji mezi sebou bezpochyby rozšíří. A stále ještě značná jazyková bariéra nám v tom navíc bude krásně hrát do karet. 
Dneska už to zašlo tak daleko, že když se v masmédiu objeví zpráva o nějakém jevu nezapadajícím do ustáleného (bezpečného) výkladu čehokoli, ono médium sice zahrne i další pohled, ovšem uvede jej slovy „příznivci konspiračních teorií věří…“. Abychom si rozuměli – oni nám vlastně říkají „ano, klidně si věřte, čemu chcete, ale pokud nejdete s námi, rovnou se pasujete do té a té škatulky“. Kriticky přemýšlející člověk je pro systém nebezpečný, a tudíž je třeba postavit jej na stejnou rovinu jako někoho, kdo má za to, že Země je placka. Jednoduchý nástroj, který zjevně stále funguje, neboť osvojitelů se tradičně najdou kvanta (ačkoli s novými generacemi to naštěstí platí čím dál méně). 

Každý bezdomovec si za svou situaci může sám a stát/systém v tom nemá prsty. 
Všichni jsme viděli taková ta individua, co se akorát válejí po parcích a chlastají. Bezdomovci jsou tudíž jednolitá masa, není třeba mezi nimi rozlišovat nebo je nedej bože posuzovat jako jednotlivé lidské bytosti. Jistě se nemůže stát, že člověku kdesi bez jeho vědomí narůstá nějaký nekřesťanský úrok a za chvíli na něj začnou bušit exekutoři. Je třeba setrvat v myšlenkovém pohodlí, kdo by se v tom pak taky vyznal! 

Několik dalších axiomů, opět přísně v rámci našeho oblíbeného černobílého principu: 

Každý člověk s empatií je sluníčkář, a co hůř – vítač. 

Každý černoch je člen gangu nebo prostě kriminálník. 

Každý kuřák trávy je nezodpovědný a nejspíš i nebezpečný feťák. 

Každý člověk s dlouhými vlasy má krátký rozum. (Pamatujete?)

Už se nám tam sice moc nehodí, že stejnou optikou je potom každý Čech švejkovský pivní smíšek a chytrák beze špetky vkusu – no ale co, proč bychom nemohli zrovna my být výjimkou z pravidla? 

V životě jsem v rámci všelijakých brigád pracoval na mnoha místech různých úrovní a díky tomu se mi naskytly přehršle příležitostí vidět věci z více úhlů pohledu. Slýchal jsem zaměstnance z kancelářského prostředí mluvit o lidech z výroby jako o nějakých podruzích a dodnes si pamatuju výraz „panoptikum“. Slýchal jsem manuálně pracující mluvit o kancelářských krysách, které jenom sedí na zadku a jsou to pracovníci „zadarmo drazí“. Chtít se zástupci jedné či druhé strany ohledně jejich pohledu polemizovat by ovšem bylo bývalo naprosto pošetilé. Přitom jak se říká, každý člověk svádí bitvu, o níž my nevíme zhola nic. Vezměte si jenom, kolik kvadriliónů vnějších faktorů vás dovedlo přesně do okamžiku, v němž se zrovna teď nacházíte, a k tomu, co děláte, jak uvažujete a jak se cítíte. 

Život černobílý nikdy nebyl, není a ani nebude; máme zde obrovskou paletu barev a směsí. Chápu, že myslet si opak je pro někoho přehlednější, ale to je slepá cesta. Je to jistě každého věc, nicméně já občas cítím potřebu na podobné věci poukázat, jelikož nelze vždycky jenom sedět a přihlížet tomu, jak svět hoří…

 „Chytrý způsob, jak lidi udržovat pasivní a poslušné, je přísně omezit škálu přijatelných názorů, ovšem uvnitř této škály povolit velice živou diskusi…“