Nebýt kocoviny, tohle bych nepsal nebo přinejmenším rozhodně nepublikoval. Ale já na to kašlu a prostě posílám zdravici a poklonu několika autorům (a vzkaz adminům).
Na genderovou, jakožto i jakoukoli jinou umělou korektnost koukám spatra, takže nebudu připojovat „a bloggerky“. Razím tu teorii, že když se řídím srdcem, nepotřebuju tabulky a předpisy.
Předem je nutno podotknout, že některá jména si teď nevybavím, tím jsem si naprosto jistý. Jsou autoři, jejichž jména si pletu, a jsou autoři, kteří se tu po dlouhé době vynoří a zase na dlouho zmizí, čímž mé celoživotní svízeli s nepamatováním si jmen zrovna dvakrát nepomáhají. Všem vynechaným se proto omlouvám…
Tedy ta zdravice a poklona:
Jakubovi Kouřilovi – protože to je jediný blogger, od kterého jsem přečetl bez výjimky všechny texty. Jsem tu až od léta 2018, takže jsem je načetl i zpětně. Mám dojem, že mi to tehdy zabralo nejmíň celý den, ale jistý už si nejsem. Jeho texty jsou neporovnatelné s jakoukoli ostatní zdejší tvorbou… a další popis nemá smysl, každý nechť si udělá obrázek vlastní. Jestli by měl někdo odtud vydat knihu, byl by to on.
Davidovi Snítilému – protože podobně jako u výše zmíněného kolegy, vždycky když na hlavní stránce vidím jeho blog, pousměju se a jaksi se mi zvedne nálada. Vědci by to možná popisovali v souvislostech s jakýmisi serotoniny a podobně. Zejména na jeho prózu z prostředí tiskárny se vždycky těším. Když ho čtu, říkám si, že Švandrlíkovi – který leží u Trojice, kam bych odsud kamenem dohodil, kdybych byl atlet – by se to jistě moc líbilo.
Evě Sádecké – protože s moudrostí sobě vlastní vyvažuje negativitu pozitivní energií, jaká se prostě nedá popisovat.
Ditě Jarošové a Marii Voříškové – protože tyto dámy mají nadhled, cit a vkus.
Miroslavu Pavlíčkovi – protože je to zjevně umělec, ačkoli on by vás s něčím takovým nejspíš poslal do háje.
Markovi Trizuljakovi – protože umí vetknout poetiku i do obrazu.
Tomáši Vodvářkovi – protože dobří holubi se vracejí, a ač sám neženat, nad každým dílem jeho seriálu Manželské toccaty a fugy vždycky zajásám. A protože se nerozpakoval vytvořit si vlastní zahrádku.
Ivo Cilichovi a Petru Bajnarovi – protože se nebojí psát pravdu.
Ladislavu Větvičkovi – protože leccos zkrátka a dobře vidíme podobně, a navíc je to humorný synek.
Janu Tichému z Benátek – protože mluvíme řečí stejného kmene a prostě a jednoduše jsem rád, že tu píše.
Zdenku Hornerovi – protože jeho texty patří k těm nejhodnotnějším, které tu vznikají. A vždycky si říkám, že když čte některé ty komentáře pod svými blogy, musí se jistě královsky bavit.
Janu Řeháčkovi – protože má rád jednak češtinu a jednak přírodu, čímž u mě získává mnoho plusových bodů.
Tien Tran Tatovi (snad jsem tu deklinaci nezvrzal) – protože z jeho blogů čiší cosi, co z žádných jiných ne. Cítíte tam mimo jiné určitou skromnost a nadhled. Nejde pouze o nějaký formální obsah, spíše o jistý přístup jak k životu, tak ke čtenářům. Jistě to nemůže nesouviset s jeho původem, každopádně je to unikátní.
A jsou zde další jména. Turner, Nová, Chalupský, Šichtářová, Laitman, … the list goes on. Ostatní si teď prostě nevybavím, navíc tu herdek nejsem každý den a kdo si to všechno má pořád pamatovat. (Nepatřím mezi ty, co mají tenhle web jako domovskou stránku a denně tu vedou jakési podivné bojůvky. Ale jak říkal Werich, každej jsme nějakej.)
A komu naopak neděkuji? Ale no tak, přátelé. Jednak se považuju za tohohle gentlemana a jednak si myslím, že negativity máme kolem k dispozici už tak dost. Chápu, že kontroverze se dobře prodává (zdravím sakumprásk všechna masmédia) a ostatně i hltá, ale proč bych to měl já podporovat, to nevím.
Adminy bych poprosil o jednu věc: Chápu, že tohle patří do Hyde Parku. Já vím, že nechat to tady znamená tak trochu porušovat pravidla, a když to uděláte, riskujete, že vám pak bude nějaký pitomec psát „proč teď já, když nějakýmu tomuhle Jeřábkovi jste to dovolili“ a tak dále. Ale zase proč se na to nepodívat takhle: vždyť je to oslava celé téhle platformy. Vlastně taková reklama. Poděkování bloggerům a celkově velice pozitivní věc, no ne? A věřím tomu, že když se pro jednou udělá výjimka, prd se stane.
(Kocovino, jsi úžasná.)
Ještě jednou, přátelé: je vás víc. No ano, zrovna vy, co tohle čtete, na vás jsem taky zapomněl. Nemějte mi to prosím za zlé. Žízeň je veliká a žiješ jenom… tisíckrát.
Nuž, vážení, ať je brk ostrý a inspirace neutuchající.
Na zdraví. A koukněte se, jak je venku nádherně.
