Pochod za Mitušku

Ikdyž si radní stále myslí, že jsme jen Lahodou placených několik poskoků, uspořádali jsme sami pochod rodičů a přátel školy obvodem, abychom ukázali, že jsme tady a nevzdáváme se ani pod tlakem urážek a lží.

Od rána jsem byl nervozní, protože se jednalo o první akci, kterou jsem spolupořádal. Dokonce jsme kvůli tomu museli na služebnu městské policie, abychom tam dopilovali, jak přesně bude celý pochod probíhat a aby nám zde zástupce radnice oznámil, že delší trasu přes Výškovice a zpět lesem nemůžeme absolvovat, protože je část lesa v katastru Staré Bělé a té jsme neposlali oznámení. Holt člověk se stále učí. I ten nekratší naplánovaný okruh od ZŠ Mitušova 8 přes náměstí SNP, KOTVU a  přes Bělský les zpět ke škole, protínal dost rušná místa.

Ač nás velitel na služebně uklidňoval, že strážníci, kteří nás budou doprovázet, nás budou jen monitorovat a zajišťovat naši bezpečnost, stejně jsem při příjezdu ke škole měl takový divný pocit. Když pak v jednom okamžiku bylo strážníku málem více jak scházejících se účastníků, skoro jsem se až bál. Pak jsem při foukání balónků, rozdávaní stužek a prodávání triček policisty přestal vnímat. A když jsme pak vyšli a já vedl za podpory policejního vozu více než stočlenou skupinu rodičů, dětí a přátel školy ulicemi největšího obvodu Ostravy, mé obavy se rozptýlily.

Možná jsem některé obyvatele výkřiky, pískáním a troubením na trubky vyrušili z poklidného sobotního poobědového rozjímání, možná jsme některé i naštvali, některé jsme možná zaskočili, jiným jsme mírným zdržením na přechodech trochu prodloužili cestu autem, ale minimálně sobě jsme dokázali, že nám není lhostejné, co se kolem děje.

Když pominu to, zda je náš boj správný či marný, zda máme šanci něco změnit nebo ne, jsem potěšen, že se lidé dokázali spojit a vyjádřit svůj názor a svou prosbu jinak, než jen u piva v hospodě, jak je národním zvykem. Potkali jsme cestou mnoho lidí, některé jsme vůbec nezajímali, jiní se za námi otočili a zajímali se, našli se i tací, kteří nás kritizovali, ti však jen vykřikli a zmizeli, aniž by byli ochotni diskutovat, ale iproto jsme tento pochod organizovali. Proto abychom alespoň trochu lidi probrali z pocitu, že je to jen problém jedné školy a jich se  netýká.

Byl to krásný pohled na stovku ručně dělanými stužkami ozdobených lidí s transparenty doma vyráběnými (kromě jednoho bilboardu) pískající a křičící a ikdyž je mi jasné, že radní budou opět kontrovat, že jsme jen zneužili dětí, kterým jsme něco slíbili a oni za nás křičeli, my víme jak to je. A pokud jsme jen pár lidí v obvodu přiměli se zajímat, co se to v obvodě vlastně děje, nebyl to marný pochod. On nebyl marný ani tak, protože všichni účastníci se dobře bavili, počasí nám přálo a v nohách měli všichni přes pět kilometrů procházky, čímž udělali něco pro sebe i pro školu.

A ZA TO JIM PATŘÍ VELKÁ POKLONA A PODĚKOVÁNÍ. Stejně tak je třeba poděkovat i strážníkům a policistům, kteří nám celou cestu dělali doprovod.

fotogalerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.1708897232711259&type=1