Slováci již pochopili, že mají moc zvolit si za prezidenta osobnost, která do té doby neměla s politikou v podstatě vůbec nic společného. A vyplatilo se jim. Kisku jim dnes závidí nejen jejich sousedé. My tu šanci budeme mít
již za necelé dva roky. Snad ji opět nepromarníme zvolením politického kandidáta, který si zas bude dalších 5 let řešit svoje mindráky s vládou, nebo dalšími ústavními institucemi.
20 let jsme žehrali, nebo se vymlouvali na to, že nám toho kterého "génia" do čela zvolil parlament. Ve chvíli, kdy jsme tu moc do rukou dostali sami, udělali jsme paradoxně totéž, co do té doby dělal parlament. Do druhého kola postoupili dva dlouholetí političtí matadoři a rivalové. Ptám se proč? Nemáme prezidentský systém jako v Rusku, nebo USA, ale parlamentní demokracii s vládní výkonnou mocí, kde prezident by měl hrát roli zejména protokolární, v zahraniční politice by se rozhodně neměl vymezovat proti politice vlády. Pokud k tomu dochází, stává se z nás pro naše zahraniční partnery stále více nečitelná a rádoby rozhádaná, nespolehlivá země. Prezident by se neměl za žádných okolností snažit zasahovat do záležitostí nad rámec jeho mandátu daného Ústavou. Měla by to být skutečná osobnost, autorita, jakýsi spojovací článek, mediátor, moudrý rádce... Nikoliv všude kolem sebe plivající kontroverzní "čertík Bertík".
http://www.respekt.cz/tydenik/2016/25/prezident-nema-kouzelny-proutek
http://hlidacipes.org/michal-horacek-byt-prezidentem-chci-aby-se-vzpominalo-tenkrat-se-to-zmenilo/
http://hlidacipes.org/nestoji-za-mnou-nekonecne-ruske-ci-jake-penize-michal-horacek-otevrene-o-svem-majetku/
Osobnost typu Michala Horáčka, která také není téměř nijak spjata s aktivní politikou, je podle mého názoru právě tím typem osobnosti, která by měla sedět na Pražském hradě. Vzdělání a touha po vědění je v podstatě jeho koníčkem. Již několik let se na svoji kandidaturu pečlivě připravuje. Zejména si ale vážím jeho odvahy. Ono mít odvahu ucházet se o nejvyšší ústavní funkci v zemi, kde politika má tak pošramocený kredit, to chce opravdu fištróna. Každý jsme zvyklý kritizovat, nadávat, ale jít aktivně s kůží na trh, nechat si na svá záda naházet ty hory hnoje, na to už má odvahu málo kdo z nás. Mnozí z nás si přitom myslí, že nad vším zvítězili právě svojí pasivitou. Nemálo je i těch kteří dokonce hodí za hlavu i svoji možnost změnit politické dění v zemi, nebo si vybrat osobnost na hrad ve volbách. Naším zdaleka největším problémem tak není ani ruská rozpínavost, migrační krize, narůstající fašistické tendence apod. ale právě ona mlčící většina, která se domnívá, že nad vším zvítězila svým nezájmem.
