Vykořisťování: Výroba absolutní a relativní nadhodnoty

Stupňované zhodnocování, zvýšená výroba nadhodnoty rozmnožením nadpráce, zesílenou exploatací – to je smysl, obsah, účel a cíl kapitalistické výroby. Rozlišujeme dvě různé cesty, jimiž se kapitalista žene za tímto cílem:

Hodnota a produktivita práce:

Hodnota je u každého zboží jiná. Zbývá jen jejich společná vlastnost: Hodnoty se určují svou hodnototvornou podstatou, tj. prací. 

Velikost hodnoty zboží se měří množstvím práce v něm obsažené (zpředmětněné), na jeho výrobu vynaložené. Práce samotná se měří dobou, po kterou trvá (průměrný pracovní výkon na dělníka za jednotku času).

Produktivita závisí na průměrném stupni dovednosti pracovníků, stupni vývoje vědy a technologické použitelnosti ve výrobě, rozsahu a účinnosti výrobních prostředků, poměrech zeměpisných a klimatických.

1. Prodlužování pracovní doby protahováním pracovního dne vůbec – TO JE VÝROBA ABSOLUTNÍ NADHODNOTY,
2. Zkracování pracovní doby nutné změnou poměrů (relace) obou částí dne, zvětšováním nadbytečné doby na úkor pracovní doby nutné, TO JE VÝROBA RELATIVNÍ NADHODNOTY.

Příklad k první metodě: Řekněme, že kapitalista začal s desetihodinovým pracovním dnem; při stoprocentním stupni exploatace konal dělník v prvých pěti hodinách práci nutnou, v dalších pěti hodinách svou nadprací vyráběl nadhodnotu. Aby více vyzískal, prodloužil kapitalista pracovní den řekněme na dvanáct hodin:

Obrázek 1 http://blog.idnes.cz/blog/19407/437595/pracdvanact.jpg (click)

Absolutním prodloužením pracovního dne získal kapitalista další nadhodnotu jako výsledek dalších dvou hodin nadpráce; při stálé denní mzdě stupeň exploatace se zvýšila na 7/5, t. j. 140 %.

Příklad ke druhé metodě: Dejme tomu, že pracovní den je zákonem omezen na osm hodin a nelze ho absolutně prodlužovat. Při stoprocentní míře nadhodnoty koná dělník čtyři hodiny práce nutné, čtyři hodiny nadpráce. Podaří-li se kapitalistovi zkrátit dobu nutnou, řekněme na tři hodiny, prodlouží se tím v rámci osmihodinového pracovního dne zároveň podíl nadpráce ze čtyř na pět hodin.

Obrázek 2 http://blog.idnes.cz/blog/19407/437595/pracosm.jpg (click)

Míra nadhodnoty se zvýšila na 5/3 = 166 2/3 %.

Ekonomické vykořisťování se týká lidí, kteří jsou nedostatečně placeni za vykonanou práci. Pracující jsou vykořisťováni, pokud mzda, kterou dostávají, je menší než hodnota produktu, který vytvářejí.

Kolik se u nás dře „přesčasů" zadarmo! Kapitalista všemožně obchází, porušuje a prolamuje zákon. Daří se mu to tím lépe, čím méně uvědomělí jsou dělníci, čím hůře jsou organisovaní, čím slabší je jejich odpor.

Vykořisťování

Předpokládejme, že pracující je zaměstnán 40 hodin týdně. Pokud nemá být vykořisťován, pak by mu mzda, kterou za svou práci dostane, měla umožnit nákup zboží a služeb, na jejichž produkci bylo také třeba 40 hodin. V takovém případě by se práce kuchaře anebo řidiče autobusu vyměnila za stejné množství práce těch, kdo zásobují zaměstnance tím, co chtějí a potřebují: zemědělců, textiláků, pekařů, herců, atd.

Metoda: „U každého odvětví ekonomiky zkoumáme, jak se hodnota přidaná prací rozděluje na mzdy a zisky. Přidanou hodnotu rozumíme rozdíl mezi celkovým objemem prodeje podniku a nákady na vstupy do produkčního procesu kromě pracovní síly: na energie, suroviny, odpisy strojů, atd.“

Allin Cottrelll – politologie; W. P. Cockshott – ekonomika a kybernetika

Tyto údaje jsou převzaty z Modré knihy o národním důchodu a výdajích (National Income and Expenditure Blue Book), kterou vydal Ústřední statistický úřad v roce 1983. Ve dvou sloupcích jsou uvedeny celkové mzdy a zisky za jednotlivá hospodářská odvětví. Celková přidaná hodnota se rovná součtu mezd a zisků.

Podíl přidané hodnoty jdoucí na mzdy je v jednotlivých odvětvích značně rozdílný. V energetice dostali pracující v roce 1982 pouze 27 procent celkové přidané hodnoty. To znamená, že pracující v energetice pracovali každou hodinu 16 minut na sebe a 44 minut z hodiny na zisky svých zaměstnavatelů.

Tabulka: http://blog.idnes.cz/blog/19407/437595/tabulkazisk.jpg (click)

Výpočet míry vykořisťování pro rok 1982

Když se podíváme na celkový objem mezd a příjmů z majetku, zjistíme, že pouze asi 60 procent celkové přidané hodnoty dostali pracující, kteří ji vytvořili.

Další rozpis bankovních a finančních služeb:

Mzdy a platy 15.205

Poplatky za služby 10.589

Obchodní zisk - 4.614

Předpokládejme, že plat za práci zaměstnanců bank činí 60 % vytvořené hodnoty. Příjem z poplatků za služby je pak rozdělen následovně:

Mzdy a platy 6.353,4

Nadhodnota 4.235,6

Celkem 10.589,0

Upravený příspěvek odvětví bankovnictví:

K celkovým mzdám   6.353,4

K celkové nadhodnotě 22.686,6

Upravené celkové součty:

Mzdy a platy 112.253,4

Příjem z majetku   96.865,6

Upravená míra vykořisťování:       pro sebe         pro jiné

(minuty za odpracovanou hodinu)     32,2               27,8

                                                          (53 %)            (47 %)

Všechny číselné údaje jsou v milionech Liber.

Zdroj: national Income and Expenditure, 1983 edition, Central Statistical Office.

Pracující v kapitalistických odvětích hospodářství dostávají zpět pouze 53 procent hodnoty přidané jejich vlastní prací. Fakticky každou odpracovanou hodinu pracují 32 minut pro sebe a 28 minut pro různé vykořisťovatelské nebo neproduktivní společenské skupiny.

Prostředky získané vykořisťováním jdou na dva hlavní účely. Buď jsou rozděleny jako dividendy nebo výplaty úroků, nebo je podnik použije na financování akumulace vlastního kapitálu. V každém případě z toho mají prospěch majitelé akcií, dluhopisů a dalších finančních aktiv. Z dividend mají prospěch přímo, zatímco z akumulace kapitálu nepřímo prostřednictvím zhodnocení svých akcií.

Výroba relativní nadhodnoty

K druhé metodě: Kapitalistovi se v rámci daného pracovního dne podařilo zkrátit pracovní dobu nutnou (k reprodukci hodnoty pracovní síly) a tím prodloužit podíl pracovní doby nadbytečné ke zvýšené produkci nadhodnoty.

Zvyšování produktivity práce

Pracovní doba nutná se může zkrátit:

A) Snížením hodnoty pracovní síly (čili snížením hodnoty prostředků dělníkova živobytí),

B) Zvýšením výrobnosti práce (zvýšení intensity práce se stupňováním pracovního napětí, zvýšením výdajem pracovní síly za jednotku času), kde je zapotřebí, aby se vyrobilo více výrobků za jednotku času než dosud,

C) Zvláštní nadhodnotou, tedy zdokonalením výroby (stroje, vynálezy, organizace).

Strojová výroba

V kapitalismu jsou stroje prostředkem k tvorbě relativní nadhodnoty:

„Mají zlevňovat zboží a zkracovat onu část pracovního dne, kterou dělník potřebuje pro sebe sama, aby se tak prodloužila druhá část jeho pracovního dne, kterou dává kapitalistovi zadarmo. Jsou prostředkem pro výrobu nadhodnoty.“ (M K, I., 284)

Zdroje:

ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 22 – 24, 68 – 69, 74 – 80

COCKSHOTT, W. P. - COTTRELL, A.: Kybersocialismus. Brno: L. Marek, 2006, str. 70 – 73

MARX, K.: Kapitál I. Praha : Svoboda, 1978-1980

Stručné články:

Marxův Kapitál http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/380073/Marxuv-Kapital.html

NADHODNOTA: Výsledek nezaplacené dělníkovy práce a vykořisťování

http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/399025/Nadhodnota-vysledek-nezaplacene-delnikovy-prace-a-vykoristovani.html

HODNOTA PRACOVNÍ SÍLY - PROCES PRACOVNÍ A ZHODNOCOVACÍ

http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/437621/HODNOTA-PRACOVNI-SILY-PROCES-PRACOVNI-A-ZHODNOCOVACI.html