Střílení do stávkujících dělníků za první republiky

Je nutné upozornit na skutečnost, že první republika je dodnes mládeži ve školách představována jako oáza prosperity, demokracie a rozkvětu lidských práv a průmyslu. První republice se hospodářsky nevedlo. Celé období první republiky provázely trvalé krize, což následně způsobovalo bídu, živoření, demonstrace nezaměstnaných a hladové pochody – a také časté střílení četníků do těchto demonstrací a hladových pochodů.

V dějinách Československa lze najít následující údaje o tom, kolik obětí různých četnických zásahů bylo v jednotlivých letech existence 1. republiky:

1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných. Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci.¹⁾

Některé zásahy měly za minulé éry vyšší publicitu:

Jednalo se zejména o střílení do průvodu dětí a mládeže v Radotíně v roce 1930 (5 zraněných dětí). V roce 1931 to byla střelba do nezaměstnaných dělníků a horníků v Duchcově²⁾ (4 zastřeleni a 2 raněni) a ve Frývaldově (8 zabitých včetně žen a dětí, 30 zraněných). Odpor proti zásahu četníků projevili také tehdejší umělci První republiky formou výzvy Nelze mlčet, ke které se přihlásili Olbracht, Šalda, Vydra nebo Majerová.³⁾

Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci.⁴⁾

Problematiku a původ těchto akcí je zde zapotřebí hledat v kořenech poválečného vývoje:

Z důvodu konce války a neplatnosti válečných objednávek bylo evidováno 228.000 nezaměstnaných.⁵⁾ Počet válečných invalidů, kteří své zdraví ztratili v první světové válce dosahoval úhrnem 210.000 a padlí a zemřelí vojíni úhrnem  385.000 osob v celé republice.⁶⁾

Nerovnoměrné ceny a mzdy: V roce 1919 činily reálné mzdy dělníků 37,4% úrovně roku 1913. Cena vepřového masa na vázaném trhu činila v prosinci 1918 32,-Kč/kg, v lednu 1919 už 46 Kč/kg. Na regulovaném trhu to bylo 22,- resp.26 Kč.

Některé mzdy v roce 1919: mladiství a ženy na haldě 6,11 Kč denně, havíři na povrchu 12,75 Kč denně, horníci 14,85 Kč denně Z jiných oborů: truhláři 5.000,- až 8.000,- Kč ročně, textilní dělnice 4000,- až 5000,- Kč ročně Na lístek do divadla musel dělník pracovat 3 dny, na 1  kg rýže 5 dnů. Oproti tomu Dr. J. Preis - ředitel Živnobanky měl oficiální příjem 14.000,00 Kč/hod.⁷⁾

Zdroje:

1) Střílení do pracujících za první republiky

http://novysmer.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1039:stileni-do-pracujicich-za-prvni- (on-line text, 27. 8. 2013)

2) KOLEKTIV. Duchcov 1240 - 1990 (Sborník k dějinám města). Teplice : Krajské muzeum v Teplicích, 1990. ISBN 80-900068-1-7.

3) KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938) - díl druhý. Praha : Libri, 2002. 577 s. ISBN 80-7277-031-4.

4) Kdo vzpomene oběti četnického teroru? Josef Komárek (5/2013)

5) Z. Kárník: Vznik, budování a zlatá léta republiky 1918-1929, Libri Praha 1995.

6) Ministerstvo sociální péče (28. ledna 1919, č. j. 521-II/3-19 nařízen soupis válečných invalidů v tuzemsku bydlících)

7) Z. Kárník: Vznik, budování a zlatá léta republiky 1918-1929, Libri Praha 1995.