Politické třenice, populistická gesta, veselé agitky, to jsou věci, které mě vždy nechávaly klidným. Tiše jsem se smál i angažovaným autorům lovícím laciné body na blogu i v nezávislých článcích profesionálních autorů. Říkal jsem si:"Není o čem psát, tak politika bude vždy vděčné a čtené téma!" Politika mě vždy unavovala. Jenže dnes jsem se probudil politicky potentní. Možná přicházím s křížkem po funuse, ale hlavou mi začalo kolovat několik otázek. Jednoduchých lidských, doufejme že se protknuté selským rozumem a zdravým českým temperamentem.
Zaposlouchal jsem se do hrdých a spravedlivých interpelací politických hráčů a na mozek mi tanula otázka za otázkou. Jsou interpelace k něčemu? Přináší něco, či jen ztělesňují ostudu české politiky, hloupou masku lidské naivity, falešné hráče bez odkrytých karet? A třeba v tom je ten přínos, kdy politickým trotlům dovolujeme se projevit. Ukázat jejich hloupost, kterou nevědomky a krátkozrace odhalují před kamerou. Takový malý komický pitaval nevyřešených příběhů.
Nedávno jsem se po dlouhé době opět díval na interpelace. Političtí mluvčí dlouze ukazující na přečiny politických odpůrců. Politických agitátorů zdanlivě raněných ve své čistotě a ryzím přesvědčení.
Ale našinec se ptá.
- Což není už jen vyšší post v jakékoliv straně lemován nastavenými nohami, intrikami a šachistickými strategiemi na hony vzdálenými vůli občanů?
- Který z těch vedoucích agitátorů nepodrazil svého soka šikovnou větou na stranické schůzi?
- Který z těch reformátorů strany nevyužil populistických gest k prosazení moci?
Pamatujete na poněkud nízké praktiky z pořadu Na vlastní oči, kdy pan Radek John rozdával kamery populárním politikům a smál se pak neobratně natočeným scénkám,tj. ranní rozcvičce soudruha Grebeníčka, či paštice Jana Rumla? Dnes se nám tento "moudrý" tatík českých novinářů jeví v úplně jiném světle, než jako nezištný zastánce pravdy.
Úžasný reformátor politické kultury, který svého času prohlásil, že pokud není politický činitel může lhát, ale pokud je musí hold chca nechca mluvit pravdu. A já si naivně myslel, že to co mě maminka učila nelhat za žádné situace je správné. Buďme aspoň rádi, že je loajální ke svým novinářům.
I přes tyhle své zkušenosti s politiky a politikou jsme doufal, že se při interpelacích otevřou dveře a objeví se politik správňák a úžasnák, co prostě jen neunesl tu špínu každodenní politiky a rozhodl se to změnit.
Co vyjde na tribunu a řekne:
"Kluci to jsme opravdu po*rali, ta dojná kráva Ministerstvo Životního Prostředí jde širokým politickým spektrem, všichni víme, že určitě není jedinou dojnou kravou a že si ji nemohla vybudovat jedna politická strana během své krátké vlády.
Kurňa kluci co s tím vyvedem? Mě už je z toho prostě špatně. Změníme to? Navrhuji......"
Jenže to se nestalo a asi nestane, ale i tak budu dál koukat na další interpelaci. Třeba se tam konečně objeví onen politik správňák a úžasňák, co si ještě pamatuje, jak mu maminka zmalovala zadek, když ukradl sestřičce lízátko. Budu koukat a doufat jako každý naivní občan tohoto státu.
