Jak jsem byl v Žlutých lázních

Tak jsem o víkendu zavítal do Žlutých lázní a kochal se. Žluté lázně jsou místo malebné. Národ tu předvádí co nejlepšího vyprodukoval, ze svých řad. Takže se dá říci, že je to velmi slušný vzorek na zkoumání a očumování. No asi jsem tak trochu voyer. Sice mě to sexuálně nijak nerajcne, ale i tak se rád podívám.

Jak již jsem řekl, bylo se na co dívat. Chlapíci v tangoplavkách, slečny a dámy nahoře bez. Plno záhybů tukových, vábných i méně vábných, tváří a postav. Uprostřed toho pestrého mumraje slečna s kioskem, marně se snažíc odečíst od 105 Kč 20 Kč. Naštěstí jí přišla na pomoc její kamarádka obsluha, té to trvalo slabou půl minutu. Taky vzorek, ale kdo by chvátal, je slunečná sobota.

Pupkatý chlápek s mohutným vypasovaným rozkrokem mě mírně vyvedl z míry. Né že bych byl nízkotonážní, ale nedávám své "přednosti" tak naodiv.

Stále vládne móda tangoplavek, kupodivu i mužů, naposled když jsem vyrazil k vodě před 5 lety byla móda v podobném rozpuku. Zajímavé....

Také jsem zjistil, že počet plastických operací utěšeně roste. Asi si nechám taky něco zkrouhnout a zahnout.

Slečna ležící vedle se kření a divoce vykládá. Vtipná, inteligetní s vlastním světem, stejně jako já. Napadlo mě že jsme každý v zajetí svých démonů a nevadí to, démony tolerujeme a se jim i smějeme. Tak jiný a přitom tak stejný.

Slunce zapadlo a každý jsme šli nakonec svou cestou domu.

Jsem ale strašně štastný, že já běloba se dostal na sluníčko. Moje holá šešula se opálila a oko polahodilo. Jestli se ptáte o čem tento blog je, tak se ptáte marně. Je jen o radosti ze života a o světě kolem.