Kdysi dávno jsem byl hrdý na západní demokracii a její hodnoty. Věřil jsem, že demokracie = svoboda. Není tomu tak. Byl to omyl a jen šálení pro davy blouznivců.
Sen o demokracii, věčné téma. Všichni na povel zvedáme ruce do "V" ve znamení vítězství. Demokracie však neexistuje. Je to jen klacek, který pohání masy lidí a ty ten klacek co je bere po zadnici ještě líbají.
Proč jsem tak zatrpklý se ptáte? Tak se neptejte, demokracii v praxi vidíme všichni na vlastní oči po příletu čínského prezidenta. Ano demonstrující nejsou biti a stříleni jako v totalitních režimech. Chvála Bohu za to. Na nepohodlné demonstrující máme lepší metody. Prostě je nepustíme dál, nedovolíme jim se projevit, zdiskreditujeme je. Média jsou nám prezentována jako nástroj demokracie, reálně však jsou poháněny podle potřeby různými loby.
Výsledek tu je. Nevěřím, že poklonkování Číně je přáním většiny národa. Nedá se tomu věřit. Tím pádem ani tomu, že politici zastupují své voliče. Zastupují své sponzory a to je ten kámen úrazu. Slavný kapitál opravdu existuje.
Ne nejsem komunista, to rozhodně ne, ale dochází mi, že osvícený monarcha, který naslouchá svým poddaným je víc než celá slavná demokracie s otylým klokanem u jinanu,
V demokracii už nevěřím, ani v pokoru a zodpovědnost politika ke svým voličům.
Smutné, tragické s komickým denním závěrem.
