Tak to je zajímavé téma k zamyšlení. Kdysi jeden moudrý člověk řekl, že bychom měli změkčovat to tvrdé. Intenzivně jsem přemýšlel co tím je myšleno. Byl jsem překvapen.
Změkčovat to tvrdé v nás.
To už je jiná. Mnozí sice řeknou co tvrdého mám v sobě změkčovat? Mnozí zřejmě řeknou, to je blbost, nad tím se zamýšlet nebudu. Mnozí si zřejmě začnou něco uvědomovat, zamýšlet se nad významem a podstatou.
Každý z nás má v sobě, ve svém nitru, ve svém srdci, ve svých myšlenkách, ve svém charakteru, v jeho nastavení, vlastnosti, které mohou být při svém projevu k druhým tvrdé. A nejen k druhým, ale i k sobě. Třeba nekompromisnost, agresivita... Tvrdostí je nepřeberné množství.
Určitě se shodneme na tom, že v určité situaci je nekompromisnost potřebná, ba přímo žádoucí. Souhlasím.
Určitě se shodneme na tom, že v určité situaci je i agresivita potřebná, ba přímo žádoucí. K přežití určitě.
Jsou to však mezní situace, kdy jsou obě naše vlastnosti aktivovány. Není přece potřebné a žádoucí být většinově nekompromisní či agresivní. To by s námi, jako s jedincem nikdo nevydržel. Časem ani MY sami se SEBOU.
Právě proto, abychom se nedostali do stavu, kdy naše vnitřní tvrdost přesáhne přijatelné meze, je v našem zájmu potřebné změkčovat v sobě to tvrdé.
Obzvlášť někteří muži mají v sobě zakódován vzorec, musím být na sebe tvrdý, drsný, nekompromisní. Jak chováním, vzhledem, mluvou. Jsem přece chlap. A pak to vyžadují od druhých. To je jen hra na chlapa. Změkčování, zjemňování, to není zženštilost pánové, tohle je vlastnost pravého Muže. Chápu, že v určitých profesích, zejména vojensky organizovaných, je to nutnost a potřebná vlastnost k tomu předurčující.
Jen si dovolím požádat tyto muže, aby neslučovali profesní, rodinný a všední život. Jsou to rozdílné kategorie. Mám s tím osobní, dlouholetou zkušenost.
Z myšlenek nad tvrdostí v nás sepsal: Chalupský Pavel
