- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V mnohém jsem s panem profesorem souhlasil. Jen si dovolím s určitou opatrností polemizovat s větou z úvodu.
Žijeme v blahobytu a dožíváme se sta let. To není přirozené.
Co je přirozené dnes, nebylo přirozené dříve. Lidská společnost se přece vyvíjí. Lidé v 19. století také žili v jistém blahobytu a dožívali se vyššího věku, než lidé v 13.15. či 17.století. Tak to prostě je. Z jejich pohledu také žili v blahobytu.
Otázkou ale je, co a jak vnímáme jako blahobyt a jak s ním zacházíme. Myslím tím pokorný přístup k darům Matky Země. Zda k jejímu prospěchu, tedy celku, či jen ku prospěchu individuálnímu, tedy vlastnímu.
Mám takový pocit, že dnešní společnost, konzumní společnost jak k nám byla před 30 lety importována, je cestou individualismu. Konzum na prvním místě. Tento blahobyt není samozřejmě přirozený a zákonitě může přijít v nějaké podobě restart.
Další otázkou je v jakém fyzickém a duševním stavu se dožíváme sta let. Pokud je to cestou držení člověka při životě pomocí lékařské techniky a léků, tak to přirozené samozřejmě není.
Jinak si myslím, že člověk jako takový je schopen se běžně dožívat sta let. Ale je to o nás. O životě, ne o přežívání do sta let. Je to o našem přístupu k sobě samému, o našich myšlenkách, o stravě.... Ne o rozmařilém blahobytu jaký jsme si nastavili.
Nastavili jsme si krátkozraký blahobytný společenský status. Chce to restart. Vnitřní restart, než nám bude shůry dán.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
Další články autora |
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj