...nebo žijeme své představy? Virtuální představy. Není to jednoduché. Jsme obklopeni virtuální realitou od rána do večera. Když usneme, jsme zase v jiné virtuální realitě, v astrálním světě.
Sakra, kde ta reálná realita vlastně je. Existuje vůbec?
Není to v dnešním virtuálním světě jednoduché. Dnešní děti jsou doslova a do písmene myšlenkově krmeni virtuální realitou, a pak se v tom mají vyznat. I MY tím máme problém. Kolikrát jsem se setkal ve své policejní práci s virtuálními představami mladistvých pachatelů. Vyrůstali a byli ovlivněni počítačovými hrami do takové míry, že se jim zcela setřel reálný svět s virtuálním. Pochopili to až ve vězení. To bylo probuzení!
Tohle je samozřejmě okrajová anomálie. Chci se ale zamýšlet nad našimi Životy. Každý z nás si v určitém věku svého života začne tvořit jeho představy. Je to krásné.Tvoříme představy o našem životě, který se před námi otevírá. Jen vstoupit. Všichni jsme si tím prošli.
Teď je jen otázkou, zda budeme ty naše představy TVOŘIT, nebo zůstaneme jen u PŘEDSTAV. Život je tvorba, realizace našich představ. Tvorba je životní inspirací. Pokud můžeme a máme co tvořit, žijeme. Jakmile přestaneme, blíží se náš konec zde na Zemi.
Jde tedy o to, abychom nezůstali jen ve fázi představ. Pokud ano, tak jsme celý náš Život jen prosnili, prospali. Dokážu si ale představit, že i tací jedinci sem na Matku Zem přišli proto, aby si to prospali. Pak ale nebědujme. Je to naše, jen naše rozhodnutí. Nikdo nás nenutil jen snít o svém vlastním Životě. Možnosti máme všichni stejné. Opravdu stejné. Pokud si myslíme opak, hledáme jen vlastní výmluvy pro naši netvořivost, lenost. Znám to.
Takže ti kteří se rozhodli žít ve virtuální realitě, nic proti tomu, je to vaše rozhodnutí. Přeji klidné spaní.
Ti kteří jste se rozhodli tvořit, tvořte! Vyhrňme si rukávy a jdeme na věc.
Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel
