Ne že bych neuměl říci dobrý den, to nemám na mysli. Už od útlého věku jsem byl rodiči veden k tomu, abych lidi které znám hezky, a jak se patří pozdravil. To mně zůstalo dosud. Teď se učím jiný pozdrav.
Nemám na mysli hellou, good morning, guten tag, ani zdrastvujte, ani jakýkoliv jiný jazykolamný pozdrav. Ten pozdrav, kterému se učím je totiž srozumitelný každému člověku na této planetě. Od východu po západ, od jihu po sever. Porozumí vám každý a každý pochopí, že přicházíte v míru. V tom je jeho výhoda.
Ano, je to pozdrav přiložením dlaně na srdce. Vyjadřuji tím, že mé srdce zdraví tvé srdce, srdce každého člověka, kterého chci pozdravit. Skoro na celém světě je zvykem podávat si ruku. Prý je to zvyk z dávné doby, kdy se dávalo najevo, že přicházím s otevřenou dlaní, že nemám v ruce zbraň.
Je tento pozdrav v dnešní době stále aktuální? Nezatracuji jej, jen se učím nejdříve pozdravit srdcem, a pak rukou. I pro mě to není jednoduché. Zvyk mnoha let je železnou košilí, ale učím se. Je pravdou, že mnohé mé známé a kamarády tím lehce zmatu, ale taky si zvykají. Ví totiž, že ruku mám prázdnou, ale srdce pro ně otevřené. Nepotřebuji jim drtit ruku v sevření.
Je to určitá symbolika a v symbolice je přece ukryto vždy mnoho pravdy a moudrosti. Zkusme to. Stačí jen přiložit dlaň na své srdce. Zkusme přitom vypustit ze sebe negativní emoce. To prostě nejde. V srdci je totiž nemáme. Už tím vyjadřujeme svůj klid a mír.
Dlaň na srdci pomáhá i ve vypjatých emočních situacích. Místo křiku, nadávek, obviňování, odsuzování, přiložme ruku na srdce a mysleme jen na něj. Když to dokážeme, dostaví se klid v Duši. Chce to cvik a trpělivost.
Takže vážení, zdravím vás všechny s dlaní na srdci.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
