Vidím souvislost a uvidím, zda se mýlím. Pořád dokola řešíme, zdravotní stav naší populace, zda se lepší či ne, věk dožití, zda naše populace stárne, stagnuje a zda jako stát populačně rosteme. Na to máme statistiky. Ale co…
zdravotní stav našeho státu, zdravotní stav naší demokracie.
Vzrůstá či klesá věk jeho dožití? Stárne, stagnuje, či roste a sílí?
Jsou to spojité nádoby.
Proto zde vidím určitou souvislost, paralelu. V jaké zdravotním stavu je
naše populace, v takovém zdravotním stavu je i náš stát a stav naší demokracie.
Nemocná populace, společnost, nemůže plodit zdravou společnost, stát, demokracii, a naopak.
A teď záleží na úhlu pohledu každého z nás. I když se obecně považuji za
optimistu, v tomhle případě mě poslední roky i současné dny posouvají k názoru, že je čas učit se poskytovat první pomoc.
Jak? Vědomou občanskou společností, vědomou si svých práv a povinností.
Proč? Zdravotní, tedy celostní stav naší populace je nic moc a má zhoršující se tendence. Neustále se zvyšující výdaje na zdravotnictví, stále častější výskyt různých civilizačních chorob postihující již mladší generace.
Stále více osob postižených závislostmi, duševními problémy, či dokonce poruchami postihující opět již mladší generace. I to je výpověď o zdravotním stavu našeho státu a demokracie.
Zdravotní, tedy celostní stav našeho státu a demokracie je nic moc a v poslední době má zhoršující tendence. Zadlužeností státu, vymahatelnost práva a s tím související přezákonnost, rozpolcenost populace u jakéhokoliv tématu, od migrace, vakcinace, po zelenou dohodu konče.
To není díky pluralitě názorů a svobodě slova.
Pluralita a svoboda nevykopává příkopy a není agresivní.
Pluralita a svoboda hledá cestu.
Jak dlouho trvá uzdravění se z vážné nemoci?
Jak dlouho nám bude trvat uzdravit stát, demokracii?
Vidíte určité souvislosti?
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
