Už jsem se jednou nad tímto tématem zamýšlel, ale vnučka a les mě k němu opět přivedli. Je to neustálé téma bio produktů a neustálého převážení potravin po světě.
Zamyšlení první.
Vnučka je vedena k přírodnímu stylu života, minimalizace odpadů a plastů. Když jsem k ní přijel, přivezl jsem ji banány které má ráda. Protože ještě neumí číst, hrdě jí říkám, že ji vezu bio banány. První otázka vnučky zněla.
Dědo, proč jsou bio banány zabalené v igelitu když jsou bio?
Pětiletá vnučka mě postavila před otázku, kterou jsem ji nedokázal vysvětlit. Hledal jsem na internetu, ptal se v obchodě. Nic. Takže nevím, třeba mi někdo z čtenářů odpoví.
Zamyšlení druhé.
Šel jsem si zaběhat do lesa. Po chvilce vidím na lesní pěšině prázdnou plastovou krabičku. Zastavím se a čtu. Bio borůvky. Země původu Španělsko.
Tak to už mi opravdu hlava nebere. Opět bio, opět v plastu a najdu to v našem českém lese, které je plné borůvčí. Za pár týdnů budu mít bio borůvek kolik chci. Proto nekupuji to, co si u nás dokážeme vypěstovat sami. Prostě si počkám až to dozraje.
Jenže MY jsme zpohodlněli, chceme všechno hned. Jaký vzorec vysíláme dětem? Chceš? Tak to jedeme koupit. Ne, počkáme si a půjdeme do lesa.
Jasně. Nepojedu do hypermarketu, ale budu muset jít do lesa, ohnout záda a vydržet trhat třeba hodinu. Pak neskončí v plastové krabičce, ale ve džbánku a nepojedou tisíce kilometrů, Ten borůvkový koláč za to stojí.
Bio potravinám rozumím. Stále věřím, že jsou pěstovány, či vyráběny šetrněji k přírodě i lidem. Ale těm plastovým obalům a tisícikilometrovým transportům potravin, které rostou u nás doma neeeee. A vy?
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel
