No to je teda otázka, řeknou si mnozí. Myslím ji vážně. Odpověď a cesta k němu vedoucí není tak jednoznačná a snadná, jak se na první pohled může zdát.
Už jenom tím, že nám odchází generace našich prarodičů a rodičů, kteří část svého života v míru nežili. Začíná převažovat naše generace, která měla to štěstí, že útrapy války zná jen z doslechu. Díky za to. Jak tedy vnímat mír?
Někdo jej může vnímat tak, že si zajede do svého obchoďáku nakoupit kdy chce. Jiný zase tak, že si může zajet na dovolenou kam chce. I tak se to dá jednoduše vnímat.
Kde ale začíná mír? Začíná tím, že si mohu v klidu nakoupit a odjet na dovolenou? Začíná tím, že děti v klidu usínají a v klidu si po probuzení mohou hrát? I tak se dá jednoduše vnímat.
A co když mír začíná u každého z nás v našem nitru.
Ne rozhodnutím jakýchsi politiků, či mezinárodních mírových organizací. To je takzvaně ex post. To se již hasí oheň. Válečný oheň. Lepší ale je, nedat ohni šanci. To znamená začít každý sám u sebe.
Jak? Vše je v podstatě jednoduché. Když máš ve své Duši Lásku máš tam i mír. V tom případě zde není prostor pro boj. Když máš ve své Duši boj a nenávist, zaséváš semínko boje. Už jen proto bychom si všichni měli dávat velký pozor na slova, která vysíláme do Vesmíru, který slovo boj, vnímá jako boj ve své podstatě. Všimněme si, jak je tohle slovo ve veřejném prostoru nadužíváno. Za co všechno se dá dnes bojovat.
Začněme tedy každý u sebe. Žijme každý z nás v míru sami se sebou. Co to znamená? Třeba to, že se budu mít rád, nebudu si vědomě ubližovat jak mentálně (třeba negativními myšlenkami) tak fyzicky (třeba jídlem, nebo nadužíváním léků). Budu žít v souladu se svojí vnitřní podstatou, budu se snažit prospívat celku....
Pokud tohle všechno sami dokážeme, i proto jsme tady na Matce Zemi, dokážeme sami sobě, že jsme své životní poslání pochopili a splnili.
A všeobecný Mír je na světě. Takže konec fňukání a jdeme na to.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
