Šel jsem za svojí Matkou. Přišel jsem k ní a nechal se jí obejmout.Vstoupil jsem do jejího lůna. Vstoupil jsem do lesa. Hlubokého lesa. Připadal jsem si jak v Boubínském pralese.
Všude kolem mne pravá, těžko prostupná divočina. Jen úzké, sotva znatelné pěšinky vyšlapané od člověka, či spíše zvěře. Prodírám se, a 15m ode mne proběhne s dusotem mnohočetná kančí rodina. Najednou stojím jako opařený.
"Přede mnou leží v hustém borůvčí pneumatika od osobního auta. Pohlédnu do nebe a pošlu mentální sms:
JÁ: To si udělal TY?
ON: Ano!
JÁ: Opravdu TY? A proč?
ON: Je to Tvoje zkouška!
JÁ: Moje zkouška?
ON: Ano, Tvoje. Zkouška toho, zda dokážeš o Matce Zemi nejen psát blogy,
ale zda taky dokážeš konat!
JÁ: Já přece čistím les, sbírám plasty, plechovky, které zde zanechali lidé.
ON: To je od Tebe hezké. Teď máš ale větší a hlavně těžší zkoušku.
Z muže chlapa dělají činy, ne psaní blogu.
Popadl jsem pneumatiku a prodíral se pralesem zpátky na cestu. V tu chvíli bych před sebou domů tlačil i pneumatiku od traktoru. Šel jsem s přestávkami, neboť domů je to pěkných 1.5 km. Vím to, mám zde běžecké trasy. Bylo -4. Přesto jsem si musel rozepnout bundu i mikinu. Přišel jsem celý zpocený, ale na Duši spokojený.
Nestěžuji si, neboť mám pocit že ve mně začalo klíčit semínko chlapa.
I o tom je chlapáctví.
Z myšlenek a zaslaných sms sepsal: Chalupský Pavel
