Tak se nám konečně blíží jaro. Po dlouhé zimě se asi těšíme všichni na rozkvétající přírodu. Je to zajímavé. Příroda se probouzí, žije, rozkvétá, a k nám přichází jarní únava. Jak je to možné?
Ano. Jak je to možné, když všechna příroda kolem nás jde do rozpuku a my do latergie, kterou tak krásně eufemisticky nazveme jarní únava. Ještě že to máme na koho svést. V tom jsme jako lidé mistři. My nic, to změna počasí, změna ročního období. Příroda na rozdíl od nás, to unese.
Co s tím. Nebojme se. Už jsou jako vždy připraveny různé a jiné preparáty na zahnání, zbavení, minimalizaci té nežádoucí jarní únavy. Stačí pár pilulek vitamínů spolknout a bude klid. Jo, to budou zase kšefty. Když to nepomůže, máme tu různé terapeuty se svými nevšedními znalostmi a dovednostmi. Napojíme nás na přístroje a hned to zjistí. Stačí jen zaplatit. Jak jinak. Každá rada přece něco stojí.
Přitom stačí tak málo. Stačí jen vědět, že Láska je zdrojem životní energie.
A pak podle toho žít.
Jen ta naše příroda nic nepotřebuje. Je tu stále. Jaro nejaro, léto neléto, podzim nepodzim, zima nezima. Nestěžuje si, neunaví se. Je tu stále s námi a pro nás.
Proč my lidé si neustále na něco stěžujeme?
Nežijeme v souladu. V souladu se sebou, s přírodou, s Matkou Zemí, s Vesmírem.
A pak to nazveme jarní únavou.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
