Co trocha, řekl bych trochu více. Být ohleduplný vůči sobě, ostatním, vlastně všemu, co je zde s námi na této planetě. Je to určitě kladná vlastnost, která je nám vštěpována od malička. Alespoň by měla. Nu dobrá.
Myslím, že je nejvyšší čas učit se další ohleduplnosti, týkající se nešvaru, který se zrodil příchodem mobilních telefonů. Už jsme k zastižení všude. Dokonce i tam, kde nechceme. Staly se součástí našeho života, jsou dobrým sluhou, ale leckdy zlým pánem.
Kdy? Když nás vyrušují při činnostech, při kterých bychom měli, či chtěli býti sami a v klidu. Mám takový pocit, jakoby jejich smyslem a účelem bylo to, abychom nikdy sami a v klidu nebyli.
Zrovna v okamžiku, kdy cítíme potřebu klidu a určitého druhu samoty, být prostě sám se sebou, telefon zazvoní. Tedy ne sám od sebe, ale vždy se najde někdo, kdo v tento okamžik zavolá.
Nebudu zde popisovat okamžiky, ty máme každý nějak nastavený, ale zamyslím se nad okamžikem, který je nám všem velice příjemný. Alespoň mně.
Je to čas oběda.
Mohli a vlastně měli bychom se naučit v této době nikomu nevolat. Nerušit, neobtěžovat nikoho svým voláním. Je přece čas oběda, čas klidu, čas na odpojení se od práce, různých povinností....je čas určitého typu siesty.
Bavme se u oběda s kamarády, spolustolovníky, ale prosím, telefony odložme, nezvedejme, nenechme se vyrušovat. Je to přece naše vzácná chvilka volna.
Jen se v době oběda kolem sebe podívejte. Buď někomu zvoní telefon, nebo sám někomu volá, nebo drží v jedné ruce lžíci a v druhé svůj neopomenutelný mobil a esemeskuje, či emailuje, či jen tak leží v dosahu našich prstů a očí v očekávání, co kdyby... Ach jo.
Halo, lidi, je čas oběda. Zkusme se naučit, že v tuhle dobu nebudeme nikomu volat. Vím, pro někoho to bude opravdu těžké, ale lidi se při obědě budou alespoň chvilku bavit mezi sebou a ne s mobilem. To bude krása.
Z myšlenek při obědě sepsal: Chalupský Pavel
