Tohle je zapeklitá otázka. Kdo z nás alespoň myšlenkově, když ne fyzicky, netoužil po nějakém typu MOCI. Kdo z nás by nechtěl někomu, nebo něčemu POMOCI. To je přece projev LIDSKOSTI.
Mít moc je chimérou vládců, kteří ji dokáží dovést k dokonalosti. Mnohokrát se to v minulosti stalo. Pak to mělo nedozírné následky pro lidstvo, pro celou Matku Zem.
Vraťme se k sobě, k naší někdy neodolatelné touze mít moc. Mít moc značí touhu něco vlastnit, někoho ovládat, manipulovat. Čím větší touha po moci, tím akcelerujeme tyto své vlastnosti. Už jen touha něco vlastnit. Čím více, tím lépe. Ať všichni vidí moji moc, vlastnit toho moc. Tahle touha provází člověka od nepaměti a MY si ji táhneme s sebou. Ještě lepší by bylo vypěstovat a udržet si MOC jen sám nad sebou. Mít se ve své moci.
Ano, touha pomoci je mnohem bližší většině lidí, neboť se jedná o projev Lidskosti. Právě Lidskost z nás z lidí, z masy lidí, dělá Člověka. Lidskost není drahá, stačí jen předat úsměv druhému člověku. I tohle je forma pomoci. Pomáhám šířit právě tu lidskost, dobrou náladu, pohodu. Jaký to rozdíl proti zasmušilé, starostmi utrápené tváři? Od pomoci je jen krůček k záchranářství. Zde prosím velký pozor. Psal jsem o tom již v zamyšlení o Záchranářích....
Někdy se v životě skutečně dostaneme do situace, kdy budeme potřebovat I.pomoc. Nemyslím tím ve smyslu lékařském, ale duševním, mentálním. Nebudeme si vědět rady s danou situací. Tady je samozřejmě každá rada drahá a pomoc jakbysmet. To mi nepřísluší, neboť každá situace je jiná a člověk jedinečný.
Jediné co obecně platí v takových situacích je, že si snažíme pomoci sami. Nikdo jiný nezná důvod a příčinu lépe, než MY sami. Hledejme ji v sobě, tam je možnost najít odpověď i radu.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
