Ale nerouhaj se pane Švejk, vědí že to je vážná věc a neříkaj to jen tak do větru. Že oni U Kalicha zase přebrali a toho rumu vypili moc. Jinak by nemohli říkat takový nesmysly. Žádný nesmysly paní Mullerová, a když to …
říkal samotný Císař pán a psali to i v Národní političce, tak to musí bejt pravda.
A basta fidli. Náš Císař pán má přece dycinky pravdu. Je přece vzdělanej, takovej rozvážnej, pěkně oblečenej a mluví prý dycinky moudře. Ten přece musí vědět co říká, jinak by přece nebyl tím Císařem pánem. To dá rozum.
Proto jsem přišel od Kalicha dřív, protože i pan prokurista, i pan řídící, i pan velkouzenář, i pan starej recividista, který si už odseděl 14 let v arestu, utíkali domů, aby se na tu válku připravili. Byli celý vyděšený, že budou muset rukovat. To dá rozum paní Mullerová, že když je ta válka, tak se rukuje. Co by to potom bylo za válku.
Panenko Marijá svatokopecká, co oni budou dělat pane Švejk? Oni budou muset do tý války jako rukovat? Vždyť jsou celej nemocnej, pořád ho zloběj to reuma, vždyť tam ani nedojdou. A co bude se mnou pane Švejk?
Klídek paní Mullerová, klídek. Ono to s tou válkou nebude tak horký. Já to cejtím v kostech. To reuma je k něčmu dobrý. Císař pán nechal vyhlásit, prý i v parlamentu, v samotným hlavním městě, že máme být připraveni na všechno. A když na všechno, tak na všechno. Připravěj mi paní Mullerová teplou koupel. To vědí, v zákopech teplá voda neteče.
Když se Švejk ponořil do teplé vody, začaly mu přicházet podivné myšlenky. Tak podivné, že se až zalekl sám sebe a volal na paní Mullerovou. Paní Mullerová přijdou sem, potřebuju jim něco říct. Ale pane Švejk, vždyť oni se koupou, to já nemůžu. Paní Mullerová to je rozkaz, a rozkazy musí ve válce plnit i civilní obyvatelstvo, tak poslouchaj a jdou. Disciplína muší bejt. Jak bysme tu válku nevyhráli. Jdou jdou a nereptaj.
Tak co potřebujou pane Švejk, ptá se s ostychem paní Mullerová a před očima si drží hadr, se kterým v kuchyni právě vytírala podlahu. Vědí paní Mullerová, jak tak ležím v tý teplý vodě, najednou mi přišla myšlenka, jestli ten náš Císař pán tak trochu neblafuje. Jak to myslej pane Švejk. Náš Císař pán...jak můžou mít tak hříšný myšlenky pane Švejk a tak nehezky mluvit…
Jak myslím, tak říkám paní Mullerová. Pochybovat je lidské a je nutné. O všem. To už říkal i Sokrates, ale to oni asi nevěděj kdo to byl. To je přeci ten nový trafikant Na Příkopech, řekla paní Mullerová. Já jsem si říkala, že je takového cizáckého vzhledu. Ale paní Mullerová, žádný trafikant, ale filosof. A velkej. Větší než náš Císař pán. Už raději mlčej pane Švejk, nebo jich zase někdo uslyší jako U Kalicha a bude problém.
Poslouchají paní Mullerová, mně přišla myšlenka, že o tý válce mluvil Císař pán jen tak. Pane Švejk, to není možné, vždyť o válce se nežertuje. To se přece neříká jen tak Pánu Bohu do oken, ani z toho jejich parlamentu. Vždyť to přeci všecinko nahoře slyší. Přece by Císař pán nelhal pane Švejk. To by bylo proti slovu Božímu a byl by to hřích. Dokonce smrtelný hřích, a na to ani pomyslet nechci. Jsem z toho všeho nějaká vylekaná, vystrašená, že nevím co mám dělat.
Jak myslím tak říkám, paní Mullerová. Vidějí snad, že by se u nás střílelo? Že by u nás byly lazarety plný raněněnejch? Že by funebráci měli plno práce? Že by všecky vlaky vozily jen vojsko? Na válku se přeci musej vždy dopředu připravovat. To není jen tak. To říkal už generál Laudon když jel přes tu vesnici a měl bílou čepici.
To mají pravdu pane Švejk. Žijeme pořád tak jak včera, před týdnem, a paní správcová taky nic neříkala. A proč by to Císař pán dělal pane Švejk. Třeba právě proto, aby nás sprostě vylekal, vystrašil, řekl Švejk a pokračoval. Třeba i proto, aby nám prostému lidu, svým věrným poddaným mohl říci.
Važte si mě, volte mě, ctitě mě, sochy mi stavte, protože jsem Vás od tý války zachránil.
Možná je to fikce, možná ne. Kdo ví?
Z možných myšlenek pana Švejka sepsal: Chalupský Pavel
