Tak jich vítám doma pane Švejk.

Já o nich měla strach kde jsou, že se tři dny doma neukázali. A že jsou takovej zasmušilej. Zase revma, potvora jedna? Já jim pořád říkám, že nejlepší je opodeldok. Paní Mullerová, já byl na policejní direkci. A co provedli...

Řekl jsem v hospodě U Kalicha, že naše císařství nezkvétá a že je bída.

No a byl tam tajnej a hned mě zatknul a odvedl na direkci. Tam mně řekli, že jsem buřič, že pobuřuju český lid a že se mnou zatočej. No a zatočili.

A jak pane Švejk, zeptala se paní Mullerová. Já na direkci nikdá nebyla. No jak, dostal jsem nějakou pendrekem, a pak mě strčili na 3 dny do arestu, prý aby mně ty myšlenky přešly. Ještě že jsem tam nebyl sám. Představte si paní Mullerová, že tam byl i hostinský od Kalicha, taky nějaký učitelský pán, potom předseda baráčníků a jeden, co pořád vykřikoval, že je nevinej. No, samá lepší společnost.

No jo, když on si každej myslí že je nevinej. No řeknou paní Mullerová, může být na tomhle hříšným světě někdo nevinej? Ani náš Císař pán...Mlčej pane Švejk, nebo jich někdo uslyší a půjdou zase do toho arestu. Dneska si musej dávat pozor co říkaj a kde říkaj. Jinak budou pořád ten rebel. Všude jsou tajní. Říkala to i paní správcová a to rozezná i kozu od kozla. 

Mají recht paní Mullerová. Příště budu opatrnější, protože to už bych byl ten recidivista a mohl bych taky vyfasovat doživotí. Jejda pána pane Švejk. To už bych jich nikdá neviděla, a hned se pokřižovala a řekla 7x Zdrávas Maria. Ale viděla paní Mullerová, protože by mně nosila do toho arestu ty její vynikající povidlový buchty. No jo pane Švejk, ale celý život? Celý život paní Mullerová. Tak jest.

Pane Švejk, slíbějí mně zde před Panenkou Marií, že už nechaj tý politiky. Když já paní Mullerová nejsem zvyklý lhát, vědí? Když vidím kolem sebe tu bídu a že císařství nezkvétá, tak to prostě musím říct. Ať se děje co se děje. Ať to náš Císař pán slyší, když to nevidí.

Víte paní Mullerová, není bída jako bída. 

Mají pravdu pane Švejk, přerušila ho paní Mullerová. Dneska si lidi ničeho nevážej. Pořád by se cpali masem, už ani ten ovárek jim nejede a chleba máslem by jen mazali. Už ani sádlo jim nešmakuje. A pořád by někam chtěli jezdit. Kdo to kdy viděl?

Paní Mullerová. Oni mají samozřejmě pravdu, ale já mluvím o jiné bídě. Jim se pod Císařem pánem žije a dýchá dobře? Mohou si říkat co chtěj? Vždyť viděj, jak se páni nahoře chovají, sami mlaskají a prostému lidu od huby utrhují, a jen se staraj sami o sebe. A už to paní Mullerová trvá hodně dlouho.

Tomu já říkám bída. Navíc to říkaj i pánové od Kalicha. Něco s tím cisařstvím musíme udělat. A Švejk se krátce zamyslel.

Budeme se muset probudit. Chce to nové národní obrození.

Možná je to fikce, možná ne. Kdo ví?

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel