vítá Švejka doma svojí oblíbenou větou paní Mullerová, když slyšela bouchnout dveře do kuchyně. Richtig paní Mullerová, vedli jsme u stolu velice učenou, přímo filosofickou debatu na téma…
marionety.
Ježiši pane Švejk, co to je zase za slovo. To je nějaká latina či co. Vždyť věděj, že mám za sebou jen 3 třídy obecný. No vědí přeci že pocházím z chudé rodiny, takže na školu nebyl čas. Já musela už od svých 5 let chodit s naší kozou na pastvu a tam jí hlídat celej den, aby se nám nezatoulala. Škola neškola, ta nám mlíko nedá. Tak povídaj pane Švejk.
Švejk se nenechal dlouze pobízet a už už chtěl zelehnout do postele. Aspoň si ty boty zujou pane Švejk, já jim nově povlíkla ty jejich peřiny. Švejk po vojensku zasalutoval, řka provedu, a než bys řek švec, skočil vyzutý do postele. A když se uvelebil milým hlasem pověděl..
Paní Mullerová, přinesou mi viržínko. Já když mluvím a přitom přemýšlím, musím mít něco v hubě. Po tom smíchovským pivíčku mám chuť na viržínko.
Už jim ho nesu pane Švejk a ráčej ho zapálit? To už zvládnu sám paní Mullerová a vyndal z kapsy sirky značky Solo Sušice. Ty jsou nejlepčí paní Mullerová, ty škrtaj i když jsou vlhký. Proto je takový problém je sehnat. Měli jich až v trafice Na Příkopech. Prý je přednostně lifrujou na tu frontu. To věděj. Voják bez cigárka je jako bez olova puška.
Pane Švejk, já jsem už tak netrpělivá, vyprávěj, co to je ta marioneta. To bude něco z divadla že? Skoro to uhádla paní Mullerová, jsou blízko jako naše rakousko-uherská armáda k vítězství.
Švejk se zavrtěl v posteli, podložil si hlavu polštářem, zasnil se a labužnicky potáhl z viržínka. Teď si připadám, jak když ti indiáni vypouštěli kouřová znamení. Jejkote mankote pane Švejk, oni zase někomu něco signalizujou. A já myslela… Vědí paní Mullerová, raděj jim budou vysvětlovat co to je ta marioeneta.
Vědí, to je loutka, paňák, mužského pohlaví, ženského pohlaví i zvířecího pohlaví a oni se ovládají shora pomocí provázků. No a ten kdo ty loutky jako vede, bývá KRIT. Tedy aby rozuměla, bývá skryt.
A proč pane Švejk. No proto, že ON je právě ten nejdúležitější člověk. Dúležitější než ta marioneta, ta loutka, ten paňák. Rozuměj?
Moc ne. A oni tam tohle pane Švejk řešili s pánama U Kalicha tak dlouho? To jsem teda ráda, že už konečně neřešej tu jejich politiku, ale tu kulturu. Z toho šlamastika nekouká.
Jenže to se mejlej paní Mullerová. To takhle jeden doktorskej pán se taky mejlil a místo slepýho střeva vyřízl jednomu jednookýmu chudákovi druhý oko. Prý slepák jako slepák. To je hned, než byste řekla švec paní Mullerová.
Ale maj pravdu. My se tam bavili o tý kultuře, jako o těch loutkách a tu si k nám přisedl jeden votrapa a říkal, že když mu zaplatíme pivo a rum, tak nám řekne co je loutka.
No, my byli všici zvědavý. Tož, pan řídící mu zaplatil. Když ten votrapa dopil pivo a rum, utřel si šedý vous a řekl.
Loutka je i náš Císař pán a celej jeho dvůr.
Pan řídící i pan prokurista se hned pokřižovali, otáčeli, zda jich nikdo neslyší. To víte, to je vošajstlich takhle mluvit o Císaři pánu a jeho dvoru. V hospodě se lecos kecne a hned je malér. Přesto jsem se nad tím zamyslel a říkal jsem si, samozřejmě v duchu, že by byli ještě vyšší páni než náš Císař pán, a podíval jsem se na jeho obraz vedle výčepu.
Vědí paní Mullerová, i hostinskej Palivec říkával, že nejhorší jsou ty šedý eminence. Ty prej stojej v pozadí a tahaj za ty provázky a kvůli tomu prej vznikla ta Velká francouzská revoluce, páč těch panskej intrik už měli lidi dost.
A co náš Císař pán, ptala se paní Mullerová. Švejk si opět potáhl z viržínka, a pak filosoficky, ba přímo prorocky řekl.
Do roka a do dne. A pak Bůh suď.
Možná je to fikce, možná ne. Kdo ví?
Z možných myšlenek pana Švejka sepsal: Chalupský Pavel
