Švejkovo zamyšlení nad svobodou.

Pane Švejk, jdou ke Kalichu. Je už jaro a budu mít u nich doma velkej úklid. Musím jim vyprat duchny, podvlíkačky, vyrejžákovat podlahu, umýt okna a něco upíct, řekla paní Mullerová. Švejk vojensky srazil podpatky a hned šikoval.  

Kdy myslej pane Švejk, že český národ bude zase svobodný.

Dostal otázku, jen co usedl ke stolu a napil se černýho smíchovskýho. Myslej pane drogisto jako od toho rakouskýho útlaku, nebo celkově. No, kdyby pane Švejk věděl jako celkově, bylo by to lepší, protože c.k. mocnářství už tu dlouho nebude, neb obraz Císaře pána zde U Kalicha je pořád nějakej nahnutej věděj, řekl polohlasně drogista, který se tvářil jako neviditelnej, ale byl to viditelnej Dr.Macek.

Švejk se jako vždy zamyslel, přímo zvážněl, neb si plně uvědomoval složitost, ale i důležitost odpovědi. Věděl, že jeho odpověď se vepíše do dějin svobodného národa českého, což si upřímně přál, neb měl dost velmocenského útlaku a kořistnictví ze stran rakouského a německého, které uzurpovaly národ český jako svoji kolonii.

Po krátkém zadumání a plného loku černého piva na počest blížícího se konce c.k. ducha, odvětil jak jinak než jinotajně, neb nechtělo se jemu pochodovati na Libavou, když má to reuma. Postavil se vedle nálevního pultu, který si představil jako pultík parlamentní, sepjal ruce jako při modlitbě v poutním kostelíčku na Kozím vrchu a rázným hlasem zvolal:

Ty z patronů země české nejpřednější a největší Václave, Vratislavem, Karlem, Husem a Žižkou buď a Čechům svým navrať dávnou slávu. Opět postav nás to místo z něhož jsme spadli vlastní netečností, bázlivostí, přikyvovačstvím a zločinnou zlobou jiných, neb pochlebnictvím cizím a zahlědě do budoucnosti pokračoval. Učiň Českou spořitelnu opět českou, Škodovku opět českou, vodu opět českou, jisté ropovody a plynovody opět českými, nerozprodávej námořní flotilu, ani pivovar plzeňský, ani rodných, širých lánů do rukou cizáků nedávej.

Celá hospoda U Kalicha ztichla.

Palivcovi přeteklo černé smíchovské pivo z půllitru, pánům padaly cvikry z očí, mnozí zapomněli ústa zavříti, takže mnohým zlaté zuby či mezery byly viděti, mnohým cigárko uhaslo a Rakušan zapomněl signalizovati do KRITu. Sedmiminutové ticho, které se v hospodě U Kalicha nedrželo ani při c.k. smutku při pohřbu následníka trůnu přerušil Václav Velký, jinak řečený malý.

Pane Švejk, oni mluvěj jako M.J.H v tý kapli Betlémský, když promlouval k lidu prostému. Oni jsou snad jeho žák, řekl s neskrývaným obdivem řeholník, ctihodný bratr církve husitské Václav Velký, i když postavou malý, ale Velký na duchu. Hned to musím oznámiti ostatním bratrům a sestrám, že máme nového Mistra a v roztouženém zadumání a slzou v oku a voláním, narodil se Mistr náš, radujmee se, Aleluuja, a po kolenou, se sepjatými dlaněmi opustil hostinec bez zaplacení, což nebylo mimochodem poprvé.

A pane Švejk, a co myslej tou netečností a tím pochlebnictvím, zeptal se knihkupec Němec, který měl se svým příjmením nemalé problémy, neb kdykoliv se představoval řka že je Němec, byl vždy považován za německého špióna. Vždy ho zachránila série, přímo baterie, přímo kanonáda českých sprostých slov a národní píseň s plzeňským nářečím Pec nám spadla, pec nám spadla kdopa nám ji postaví, starý Císař není doma kdopa nám ho nahradí? Teprve poté mu bylo uvěřeno a mohl usednouti ke stolu štamgastů, kteréj jest přímo proti pivní pípě hostinského Palivce, na kterého stačilo jen zvednout obočí levého oka a hned jim půllitr hladce přistál na stole jak jistý vzduchoplavec ing. Jan Kašpar v pražské Chuchli.

Švejk pokračoval v rozvíjení svého zamyšlení. Věděj pánové, netečnost jest velice zákeřná věc. Kolikrát jsem přišel domů chtíc se vykoupat a slyším jak paní Mullerová domlouvá vodovodnímu kohoutku, teč, teč a on neteče. Ta netečnost vodovodních trubek jest nesnesitelná a takové peníze za vodné chtějí.  Budou muset holt spát zase na kavalci oblečenej pane Švejk, protože se vykoupat už čtvrtý den nemůžou a kdo se má pořád tahat do čtvrtýho patra s vědrem vody, řekla celá umordovaná paní Mullerová.

Jinak netečnost se dá taky měřit tím, jak netečné jest naše české obyvatelstvo vůči c.k. mocnářství a Císaří pánu a opět pohlédl na obraz jeho výsosti. Cíař pán je nějakej  nahnutej pane Palivec. Bodeť by ne pane Švejk, pořád to tu poslouchám. Lid jest nespokojený, sužovaný přehlížením českých zájmů ze strany Císaře pána, válka trvá už moc dlouho a ne a ne se páni domluvit na jejím konci. Vše jest drahé, už i místo velkýho si ctění hosté dávaj malý, ale lidi jen brblaj a brblaj po hospodách a nějakejch sítích, ale já tomu prd rozumím, protože ryb nechytám. Kdo to má jíst, když maj samý kosti. Těch pořádnej bůček, nebo poctivá tlačenka nemá.

Švejk souhlasně pokýval hlavou a jal se vysvětlovat pojem pochlebnictví. Pochlebnictví cizím jest také mimořádně nedobrá to věc. Opět se zamysleme pánové nad slovem pochlebnictví. Koho chleba jíš po jeho chlebu píseň zpívej německy a ne česky. Ale vždyť MY přece máme chleba dost, myslím tím širé rodné lány. A Švejk zanotoval. Voda huučí po lučiinách, bory šuumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to napohled. 

Takže pánové, když tu máme ráj to napohled, tak proč se máme pochlebovat tu Císaři pánu, tu uherskému králi, tu německému císaři, tu švédskému králi, tu polskému králi, tu 
jakékoliv vrchnosti, jež nebude českých zájmů hájiti a naše české národní bohatství rozprodávati cizím mocipánům za jidášův groš. Vždyť dějiny české jsou plné cizáckých nájezdníků, kterým se zachtělo našich širých lánů, udělat z nás pohunky a vazaly pro ty jejich zájmy. 

Je třeba dávati pánové pozor, že takové choutky mohou vycházet i z řad našich rádoby českých mocipánů. Vodu kázati, ale sami se v šampaňském budou koupati. I církevním hodnostářům se jejich majetek rozprodávati zachtělo. Prý i bída na nich dolehla. A Švejk se potutelně usmál, neb věděl svý.

A tak mi pánové pověděj, jaký to měl pan Ježíš Kristus ten majetek. Nějak se to za ta léta pokřivilo. Jak může zlatem obnošená církev kázati o skromnosti, pokoře, chlebu a soli, čisté vodě, skromnosti v jídle i šatstvu, a jen ctnostných myšlenkách, když si nechávaj stavět za odpustek ty jejich paláce, řka že to jsou svatostánky?

Jest třeba opět v nás probuditi ducha M.J.H, který se i těmto mocipánům postaviti dokázal a pravdu do očí jim pověděl. Švejk se opět zahleděl do budoucnosti. Občané nosící jméno Svoboda, by měli své jméno ctít, neb ho jejich předkové ne nadarmo obdržeti ráčili. Císař i Ježíš jest a byl nahý, dokončil Švejk svůj filosofický seminář v hospodě U Kalicha.

Tak už pánové věděj, kdy bude národ český svobodný.

Z jinotajných myšlenek Švejka Josefa sepsal: Chalupský Pavel