Tak se hezky posadíme do svých křesel a polstrovaných židlí a budeme se zamýšlet nad našim strachem a nenávistí. Předpokládám totiž, že všichni víme o čem bude řeč, vlastně zamyšlení.
Strach a nenávist. Dvě lidské emoce, z nichž jedna je základní, všem nám daná a svým způsobem nezbytná pro přežití. Mluvím o strachu.
Buďme rádi, že máme strach. Všeho samozřejmě s mírou a rovnováhou. Nemít ale strach v základní podobě, nepřežili bychom ani jeden den na Zemi. I díky strachu jsme na planetě Zemi tisíce let. Buďme našemu strachu za to vděčni.
Strach má samozřejmě mnoho vrstev. Pravěcí a středověcí lidé by se nám asi smáli, kdyby viděli naše strachy. Oni měli jen pár základních. Hladomor, mor, války a peklo.
Dnešní systém "moderní" společnosti nás naučil mít strach více méně ze všeho. Vzala si totiž poučení z církví. Kdo žije ve strachu je lehce ovladatelný, manipulovatelný. To je základní psychologická poučka. Proto jsme také ze stran nejen politiků krmeni od rána do večera a od večera do rána strachem.
Pokud ale bude lidská společnost vědomá, ne stádistická, tak pochopí. Pochopí totiž že z přemíry strachu v něco, či někoho, může vzejít emoce nenávisti.
Nenávist není základní emocí. Je pouze výrůstkem strachu, jeho odnoží, jeho nepřímým, ale dobře živeným potomkem.
O čem byly všechny války v lidských dějinách? O lidské nenávisti jednoho člověka k druhému. Jinak by se lidé nezabíjeli. Nejdřív bylo zapotřebí vzbudit v lidech strach z druhých lidí. Cizích lidí. Co mají jiné náboženství, jiné bohy, jinak vypadají, jinak mluví, jinak jí. Prostě jsou jiní než MY.
Když strach dosáhne vhodnou propagandou určité úrovně, přijde nenávist. S nenávistí přijde ZLO, neboť se lidem zavřou SRDCE.
ZLO zde bude tak dlouho, dokud se lidem opět srdce neotevřou.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
