Viděl jsem krátký kreslený vtip. Vlastně to není ani vtip. Nevím jak to nazvat. Řekl bych tedy motivační kresba vystihující fáze života člověka. Tedy každého z nás. Každý prošel, nebo prochází…
životními etapami, fázemi.
Snad se mi je podaří popsat srozumitelně.
Když se narodíme, máme obrovské srdce a malinký mozek. Máme srdce otevřené pro každého. Nepotřebujeme mozek, myslíme srdcem. Bez Lásky bychom zhynuli.
Jak rosteme a začíná tzv. socializace, tedy začleňování do skupin (se socialismem to nemá nic společného), srdíčko se nám začíná zmenšovat, tedy pomaličku uzavírat souměrně s tím, jak se nám vyvíjí, tedy roste mozek, a jak ho začínáme více používat.
Přichází povinná školní docházka, případně další a další vzdělávání a naše srdce se nám tím vším vzděláváním nějak začíná více uzavírat, tedy zmenšovat. Naopak mozek roste a sílí. No, jak by ne. Zvládnout všechny letopočty, vzorečky, rovnice, básničky, poučky, potřebné i nepotřebné v životě lidském. Jen na to srdce se zapomíná.
Je to prostě školský vzdělávací systém. Myslet srdcem? To se neučí. To není logika.
To společnosti ale vůbec nevadí. To není potřebné. Opravdu???
Potom přichází první zaměstnání, druhé, třetí…, rodina, hypotéky, leasingy, honění za penězi aby rodina netrpěla, nestrádala, aby byla střecha nad hlavou, na zahraniční dovolenou, první, druhou… Jo není ten lidský život jednoduchý. Jenže ON je. Jen MY si ho komplikujeme.
A naše srdce začíná trpět. Opět se zmenšilo. Zjistilo, že ho nějak nepotřebujeme. Máme přece mozek, který dospěl do své nejvyšší fáze vývoje. A tak začíná srdíčko v tom všem shonu a zapomnění chřadnout.
No, neva. Máme přece umělé chlopně, bajpasy, dvojitý, trojitý… Žádný problém, je tu přece IKEM.
Nojo, ale něco to o nás samotných vypovídá. CO? Že jsme se o naše srdíčka zapomněli starat. Srdíčka se uzavírají. Přestali jsme se mít rádi. Zapomněli jsme na co je máme, že to není jen krevní pumpa.
Srdce je přece náš komunikátor, nejen pumpa. Začali jsme více používat mozkovnu, než srdcovnu.
Nehoruji proti používání mozku, logiky, kritického myšlení atd.
Horuji za zapojení i našich srdcí do přemýšlení, rozhodování, uvažování a konání.
Vše je o ROVNOVÁZE. Než tedy začneme něco řešit pomocí mozku, zkusme zapojit do práce i naše srdce. Vzpomeňme, jak velká srdce jsme měli jako malinké děti. Co se to s námi stalo???
Garantuji, že výsledek bude úplně jiný. Jak jinak než LEPŠÍ.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
