Jak čteme knihu. Od úvodu, nebo od poslední kapitoly? Film sledujeme od konce? Dům stavíme od střechy? Nic z toho by nedávalo smysl. A každý z nás by mohl uvést další příklady. Přesto...
se tak mnohdy chováme. Čteme knihu od poslední kapitoly, sledujeme film od konce, stavíme dům od střechy…
MY nemáme ponětí. MY si ani nepřipustíme, že nemáme ponětí o zákulisí dění. A nemáme ani ponětí, že nemáme ponětí. Přesto se cítíme být oprávnění vynést soud a nekompromisní rozsudek.
Muž s knírkem byl zhmotněním, ztělesněním zla v podobě nenávisti a zášti proti určitým skupinám lidí. Odlidštil je a zasel tím nenávist.
V každém z nás je ale kousek tohoto zla, tedy i kousek muže s knírkem. Ano, v učité podobě v každém z nás. Uvědomujme si to a sáhněme si do svého vlastního svědomí. Nenechme v sobě tyhle vlastnosti bujet. Nedávejme jim prostor, živnou půdu, ani jiné podmínky k růstu.
Opět vidím, jak mnohých z nás knírek raší, roste. Vidím a slyším to kolem sebe. Každý z nás dokáže v klidu a bezpečí svého domova s prsty na klávesnici svého počítače, na sociálních sítích vydávat soudy bez hlubších znalostí, tedy od úvodu, či počátku filmu, odsuzovat jednu či druhou stranu, celé skupiny obyvatel, celé skupiny lidské rasy podle barvy pleti, náboženského vyznání, či rovnou celé národy.
To si už vážně nepamatujeme kam a k čemu to vedlo??? Chceme repete???
Každý z nás je hned, opravdu hned expert na cokoliv. V posledních dnech na Blízký východ. Tolik nenávisti a zášti ať na té či oné straně vyvolává zcela jednoznačně obavy. V dané oblasti tenhle stav trvá již celá desetiletí. Není to nic nového. Oblast si prošla mnohými válkami.
MY ale hned víme kdo je terorista. MY ho hned označíme. MY hned označíme celý národ. Je teroristou ten, kdo s šátkem přes obličej zabije nevinné lidi v dané oblasti? Je teroristou ten, kdo ve vojenské uniformě, ať v tanku, či stíhačce rozstřílí dům s mnoha nevinnými civilisty?
Vede jediná cesta.
Odložme pověstné kameny z rukou. Oholme si knírky. Odložme rychlá emotivní hodnocení daných situací. Nevyslovujme rychlé soudy. Máme vůbec jasno kdo jsme? Známe vlastně sami sebe? Neznáme. Ale ve společenském a politickém dění kdekoliv ve světě máme jasno hned.
Jasná je vždy jen jedna věc. Každé násilí probouzí další násilí spojené s nenávistí a tím i probouzí muže s knírkem. Už naši předkové ho zažili. Nezapomínejme.
Odložme veškeré zbraně jinak vstanou noví muži s knírky.
Již vstávají. Snad nebudu mít hřeby v dlaních.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
