Co vy na to pane Švejku? Jo, to takhle jednou říkal pan lékárník Zajíček, co měl svoji apotéku v Kozí ulici hned vedle toho nevěstince kam chodí jen nóbl společnost, že mu jednou Slunce tak zaslepilo oči, ..
..že ani nepoznal na ulici svoji milostivou paní a říkal jí. Vy jste nějak omládla paní Vopršálková, to bude asi tím, že jste si našla toho mladýho adjutanta od jezdectva... No a dál to nedořekl, jakou dostal facku.
Tak to bylo malé odbočení a odlehčení ne jednoduchého tématu a snad i na zasmání, neboť i o tom, život je.
Někdo vnímá naši Zemi jako Matku, někdo vnímá Slunce jako Otce. Proč ne. Nevnímám, že Slunce je podle jazyka českého rodu středního. Gramatiku jsme si vymyslili my. Slunce ne.
Slunce je darem pro naši Matku a tím pádem i pro její děti – nás. Stejným příměrem by měl být každý Otec darem pro svoji Ženu a děti. To, zda to tak skutečně je, nechám na každém z nás. Dary přijímejme.
Slunce dává všem stejně, bez rozdílu. Nerozlišuje barvu pleti, náboženské vyznání. Nehodnotí dobro a zlo. Neposuzuje zda jsi takový, nebo makový. Nekritizuje naše konání či nekonání. Prostě je a dává. S Láskou ke všem a všemu.
Co když nám dává příklad a ukazuje cestu, jak máme žít, přemýšlet a konat? Jak k sobě, tak ke všemu ostatnímu? Proč ano? A proč ne? Slunce nám nedává jen světlo a teplo, dává nám toho mnohem víc. Dává nám příklad a ukazuje cestu.Jen tomu porozumět. Lidé přece již v dávných dobách vnímali Slunce jako Boha, nebo jako posla. Vnímali Slunce v mnohem širším kontextu. Uctívali ho.
Jak uctíváme Slunce dnes? Mnozí z nás jen jako zdroj světla a tepla, nebo po stránce technologického pokroku jako zdroj elektrické energie, či spíše jako zdroj velkých zisků. Však se podívejme, jak jsme fotovoltaickými panely zaplevelili naše pole. Jen zisk a raději ještě větší zisk. Za každou cenu.
A pak si nasadíme tmavé brýle. Abychom ho neviděli?
A přitom Slunce, jako náš správný Otec nám vše dává zadarmo. Zadarmo? Třeba po nás něco chce, třeba věří a doufá, že nás, jeho děti něco napadne. Třeba to, že dary, které nám dává, nemáme shromažďovat a kumulovat jen pro úzký okruh lidí, ale jeho dary rozdávat všem bez rozdílu a zdarma. Dary se neprodávají, Dary se přijímají a případně se s nimi podělím s ostatními. Ne za úplatu.
Ale to jsme celí My. My jsme schopni i naše dary prodat. Všechno zobchodovat, mít co největší zisky, peníze. Takhle se máme chovat ke svým sourozencům v naší lidské rodině? I takhle to v rodinách funguje. Zapomněli jsme.
Zapomněli jsme, že i My jsme malinkým světlem, že jsme tedy součástí něčeho velkého. Ano, jsme i součástí Slunce. Každý z nás je přece součástí Otce a Matky. Jen jsme na to zapomněli.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
