Kde jsou ty časy, kdy stačila dohoda podáním ruky. Dohod je nepřeberné množství a variant. Kdo by třeba neznal hru Čtyři a Pátá dohoda v podání Jaroslava Duška. Přesto je v životě nejdůležitější dohoda...
kterou uzavíráme sami se sebou.
Jsou to dohody, které uzavíráme většinou nevědomky. Není u toho notář, zapisovatelka, svědci, soudní úředník, či advokát
Jsme tam jen sami se sebou.
Mnohé dohody, které následně ovlivňují ať prospěšně, či ne prospěšně náš život dobře známe. Příkladů je mnoho.
Jsem neschopný(á), to nedokážu, jsem blbej(á), jsem tlustá, nezasloužím si Lásku, nikdo mě nemá rád, jsem ošklivá, nikdo si mě nevezme…
To jsou klasické dohody, které uzavírají jak muži tak ženy. Muži většinou neřeší vzhled, spíše své schopnosti, neschopnosti. Ze života mám vypozorováno, že ženy uzavírají dohod podstatně víc. V tomhle směru jsou opravdu kreativnější a důraznější. Někdy je dohoda v jejich podání takřka nevypověditelná.
Za tím vším stojí jedna z důležitých životních dohod která zní:
Uzavřeme sami se sebou dohodu nezvítězit, i když vítězství je možné.
Tahle dohoda je příčinou toho, že všechny ostatní dohody nás provází jako stín celé roky, desetiletí, někdy celý život.
Změňme dohodu. Vítězství, tedy změna dohody je možná.
Z myšlenek při čtení Valkýry sepsal: Chalupský Pavel
