Jak velké rozdíly se skrývají v těchto dvou slovech. Kolik lidských životů, osudů skrývají? Je to neuvěřitelné.
Lidská bytost může dojít až k takovému mentálnímu vzorci, že se cítí na této planetě, kde žije 7 miliard jiných lidských bytostí, samotná, či osamělá. To jsme celí MY.
Nechci v žádném případě zlehčovat pocity člověka, který tohle prožívá, nebo se tak cítí. Rozumím a chápu. Ale porozuměním a pochopením to nijak nezměníme. Je to jen první krok, i když důležitý krok. Co tedy s tím?
Samota. Samotu vnímám jako fyzický stav. V samotě můžeme, pokud je našim vědomým rozhodnutím, dojít k určitému sebepoznání. Po věky věků se šamani, nebo nositelé určitých filozofických směrů oddávali samotě, kde nalézali poznání, které je běžnému smrtelníkovi uzavřené. Jak vidno, i samota má svá pro. Uznávám, že každý z nás asi nebude šamanem, nebo filozofem. Zpátky tedy do běžného života. Mám prožitek z třídenní samoty v lese a bez jídla. Přiznávám, jak jsem se poslední den těšil, až potkám člověka. Hlad jsem nijak nepociťoval, protože jsem tělo na tento prožitek několik dní mentálně připravoval. Vřele doporučuji všem mužům.
Osamělost je mentální stav mysli. Je to je náš pocit izolace. Zkusme se nad osamělostí zamyslet. Jak jsem uvedl, nejsme sami. Je nás tu 7 miliard a stále a stále nás přibývá, neubývá, tudíž tu nemůžeme zůstat sami. Nežijeme na pustém ostrově jako Robinson. Pak bychom opravdu byli osamělí.
Lidé kolem nás jsou. Tak toho využijme a navazujme kontakty. Setkávejme se. Nemusí jít vždy o lidi nám blízké. Zkusme se bavit i s neznámými lidmi. Vše je pouze náš mentální vzorec a tento vzorec lze změnit. Zrovna tak, jako jsme ho přijali za svůj. Změňme to a nebudeme se cítit a žít v samotě a osamělosti. Vždy je život krásný a stojí za to jej žít.
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel
