Živě si pamatuji, jak nás v dětství kamarád učil hrát šachy. Rozvíjí mysl, strategii, obranu, obchvaty, protitahy pěšcem, věží, střelcem, sicilská obrana. Úchvatná hra, které se ne nadarmo říká královská. Jenže po staletí i dnes..
se šachovými figurkami na šachovnici Země stávají celé státy.
Z královské hry se stala velmocenská hra. Není to regulérní hra hráče proti hráči u jednoho stolu. Nejsou jasně vidět rozehrané partie. Nehraje se čistě. Hraje se zákulisně, velmocensky. Jak kdysi řekl jistý anglický ministr.
Nejsou věční přátelé, nejsou věční nepřátelé, jsou jen věčné naše zájmy. A pro ty uděláme cokoliv.
Anglie byla kdysi velmoc. Byla. Dnes je jako spousty dalších států jenom vazalem. Velmocí.
Na velmocenské šachovnici se hraje jiná hra. Místo šachových figurek jsou zde stát, či státy proti jinému státu, či státům. Nehraje se otevřeně, ale dezinformacemi, a nehraje se hlavou, ráciem, ale spíš egem.
Občané států se stávají figurkami pěšců na velmocenské šachovnici.
Velmocenských hráčů se tato hra NIKDY osobně nedotkne. Proto ji rádi hrají.
Mám vzkaz.
Velmocenští hráči. Nepodceňujte pěšce. I ONI mohou rozhodnout hru. Nejen VY. Pěšců je víc než králů a královen, I když kolem sebe mají střelce, koně a věže. I pěšci Vám mohou dát MAT.
Jen se musí vymanit z rozhodovací hry krále a říci NE. Tuhle hru MY hrát nebudeme a svoji taktikou, strategii dají králi MAT.
I proto je stále zapotřebí apelovat na vědomou občanskou společnost, která nebude jen nevědomými pěšci na šachovnici v rukách králů a nenechá se obětovat v JEHO velmocenském zájmu.
I o tom je dnešní doba.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
