Šachová partie.

Živě si pamatuji, jak nás v dětství starší kamarád učil hrát šachy. Rozvíjí mysl, strategii, obranu, obchvaty, protitahy pěšcem, věží, střelcem, sicilská obrana...Ne nadarmo se říká hra královská. Jenže po staletí i dnes...

se šachovými figurkami na šachovnici Země stávají celé státy.

Z královské hry se stala velmocenská šachovnice. Není to regulérní hra hráč proti hráči u jednoho stolu. Nejsou jasně vidět rozehrané partie. Nehraje se čistě. Hraje se zákulisně, velmocensky. Jak kdysi řekl jistý anglický ministr. Nejsou věční přátelé, nejsou věční nepřátelé, jsou jen věčné naše zájmy. 
A pro ty uděláme cokoliv. 

Velmocenská šachovnice hraje jinou hru. Místo šachových figurek jsou zde  stát, či státy, proti jinému státu, či státům. Nehraje se čistě, ale dezinformacemi, a nehraje se hlavou, ráciem, ale spíš egem.

Občané států se stávají figurkami pěšců na velmocenské šachovnici.

Jako v jedné české pohádce, kde se generálové rozhodují o protiútoku. Obětujeme levé křídlo a MY obětujeme obě křídla. Velmocenských hráčů se tato hra NIKDY osobně nedotkne. Proto je rádi hrají.

Mám vzkaz.

Velmocenští hráči. Nepodceňujte pěšce. I ONI mohou rozhodnout hru. Nejen VY. Pěšců je víc než králů a královen, I když kolem sebe mají střelce, koně a věže. 

Jen se musí pěšci vymanit z rozhodovací hry krále a říci NE. Tuhle hru MY hrát nebudeme a svoji taktikou, strategii nechají krále padnout.

I proto je stále zapotřebí apelovat na vědomou občanskou společnost, která nebude jen obyčejnými pěšci na šachovnici v rukách králů a nenechá se obětovat v JEHO zájmu.

Z myšlenek nad šachovnicí sepsal: Chalupský Pavel