...a rukama pod hlavou koukám nahoru na noční oblohu. Tak jsem lehce pozměnil text jedné Nohavicovo písničky, když jsem ležel na mém lóži, dřevěných paletách ve spacáku a kochal se pohledem na noční oblohu.
Během léta jsem si tento pohled vychutnával mnohokrát. Vždy jsem se zamýšlel, o co vlastně přicházíme, Kdy jsme se naposledy dívali na noční oblohu? Dívali a přemýšleli?
Mám takový pocit že na to zapomínáme, maximálně se mrkneme, zda venku neprší. Mnohem častěji se díváme na televizi, do novin, nebo na displeje mobilů či pc. A ruku na srdce vážení. Je to tak. Jakmile se setmí, sedíme doma. Zapomínáme, že okna Vesmíru jsou dokořán stále otevřená. Otevřená pro nás, pro naše poznání, sebepoznání. Vždyť je to taky náš domov.
I MY jsme součástí Vesmíru. Sice nicotnou, ale to nás neopravňuje k tomu, abychom zapomínali. Zapomínali odkud pocházíme. Vždyť lidé od nepaměti vzhlíželi k noční obloze. A nejen noční. Jak jsme na to mohli zapomenout, jak jsme mohli odpoutat svoji pozornost od své podstaty, svého jádra, své části.
Ano pozapomněli. Naši předci nezapomínali. Nyní ale máme jiné modly. Už jsem je zmiňoval. Jsou ONY naší podstatou, našim jádrem, naší částí? Někomu to tak připadá. Budiž. Potom se sami stali podstatou, jádrem a částí těchto poutačů naší mysli a nitra. Nechali se lapit do jejich sítí. Budiž.
Přesto odolávejme. Uvědomme si, přes všechny ty lapače a poutače pozornosti, že je zde něco podstatnějšího, věrohodnějšího, nezbytnějšího. Uvědomme si, že pohled na noční hvězdnatou oblohu, na všechna ta souhvězdí, galaxie, hvězdokupy je neokoukatelný. To není nekonečný televizní seriál, ale Vesmírný seriál s nekonečným počtem herců, který se hraje miliardy let. Kdo to režíruje? Která síla to Vesmírem otáčí? To je dokonalost sama. A MY jsme této dokonalosti součástí.
Proto si zaslouží naši pozornost. Zkusme zvednout oči od dispejů a pohleďme vzhůru.S nohama křížem a rukama pod hlavou, koukám nahoru, na noční oblohu. Ruku na srdce. Kdy jsme to naposledy udělali?
Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel
