Jedu autobusem do práce a asi 17 letý kluk s dívkou se baví o Ukrajině a Rusku. Vystoupím a dojdu dvě dívky bavící se o Ukrajině a Rusku. Přijde učitelka kamarádka s tím, že děti v 1. a 2. třídě chtějí vysvětlit válku. Mají strach
Tak to raději pohádku.
Proč. Proč takhle malé děti zatahovat do velmocenských politických her, kterým stejně nikdo z nás nerozumí a ani nemůže, protože nezná scénář těchto her?
To není Vojna a mír. To není Labutí jezero. To není…
Tak do toho prosím nezatahujme naše nejmenší. Celé dva roky jejich krátkého života, jsme se zatahovaly do našeho strachu. Každý den slyšely Covid. Nasadit roušky, výuka z domova, nemůžeš na kroužky, nemůžeš za kamarády…
Jakoby covid skončil a máme tu slovo válka. Nemají to naše děti ve světě dospělých jednoduché. Nikdo z nás si nedovede představit, jaké škody způsobil jeden bacil na křehkých dětských duších.
A teď se na ně zase valí ze všech stran slovo válka. Nejen já s údivem pozoruji, kolik bezpečnostních odborníků, expertů, se objevilo na mediální scéně. Kdo všechno se k tomu vyjadřuje. Jako před nedávnem na covid. Nikdy jsem o nich neslyšel. Až teď. Jsme asi národem expertů na všechno.
Takhle prosím ne. Dětem nic vysvětlovat nemusíme. Mají svůj dětský svět a není zapotřebí je zatahovat do bláznivého světa dospělých.
Raději jim přečtěme pohádku. Ale prosím ne takovou, která v nich bude opět vyvolávat strach a obavy. To není pohádka, ale skrytá manipulace.
Strach je vždy nástrojem manipulace.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
