Předvčerejší den patřil k dalším horkým a suchým dnům u nás. Dusno, pocitová teplota patřící do afrického kontinentu. Přesto nahazuji maltou nekonečnou zeď. Už se těším jak si večer koupím meloun.
V podvečer jsem s pocitem dobře vykonané práce odjížděl domů a moje první zastávka byla v obchodě. Vytoužený meloun skončil v autě a už jsem se těšil, jak jej doma celý sním.
Po příjezdu domů jsem se šel zrelaxovat do lesa, kde mi přišla myšlenka, že se mám o meloun rozdělit s dětmi sousedů. Dobrá, nesmím jej celý, rozdělím se.
Po chvíli přišla jiná myšlenka. Je už večer, meloun si dáš zítra a budeš jej mít celý pro sebe. Řekl jsem si to je pravda, je už dost hodin, meloun si dám druhý den.
Pak jak jsem zvyklý, zastavil jsem se u mých stromů. Vždy jim pokládám otázku jaký je můj dnešní úkol. A dostal jsem jasnou odpověď. Meloun rozdělíš na půlky a jednu dáš dětem sousedů. Když něco dáváš, neztrácíš, ale získáváš. A bylo vyřešeno.
Přišel jsem domů, na zahradě ještě pobíhaly děti od sousedů. Meloun jsem rozdělil a opravdu jsem o nic nepřišel. Naopak. Dostavil se krásný pocit obdarování a nefalšovaná radost dětí. Připomnělo mi to moji dětskou radost.
A pak by člověk řekl půlka melouna..Věřte, stálo to za to.
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel
