To není jen pouhý pozdrav, ale to, co chceme jeden druhému vyjádřit a popřát. Všichni chceme prožít dobrý den. Pozdravíme se, popřejeme si, nejlépe navzájem, a už je jen na nás, zda dobrý den prožijeme. Opravdu na nás?
Opravdu.
Ve velkých uvozovkách se mi líbí věty typu: Teď jsi mi zkazil den, teď jsi mi zkazil náladu, za to můžeš TY…
Opravdu?
Když se nad naší odpovědí zamyslíme, tak zjistíme, že nikdo nám nemůže zkazit náladu, natož celý den.
To rozhodnutí je jen na nás.
Na nikom jiném. Jen MY sami se rozhodneme a MY sami svým rozhodnutím si zkazíme náladu, či celý den. Kdo může mít takovou sílu, když ne MY sami?
Nechali jsme si ji tedy vzít.
Kdo z nás si ale tohle přizná? Je přece mnohem jednodušší a snazší naši nenáladu svést na druhého.
V tom jsme mistři.
Je to ukázka naší vnitřní ne síly, našeho ne vědomí, našeho vnitřního ne potenciálu, který je právě proto zapotřebí každodenně kultivovat. Z vlastních zkušeností ale víme, že to není mnohdy vůbec jednoduché. Všichni žijeme v lidské pospolitosti která je různorodá, čímž se učíme žít vedle sebe s různorodým spektrem lidských vlastností.
Zkusme to tak přijmout.
Přeji všem dobrý, příjemný, pří – jemně prožitý den.
PS: Jemnost je jedna z lidských vlastností, kterou je třeba v životě a komunikaci rozvíjet. Chybí nám.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
