Stává se to často. Jdu po ulici, podchody, nebo různými zákoutími a všimnu si různých, řekl bych filozofických vzkazů neznámých autorů načmáraných na zdech. Ten poslední u kterého jsem se zastavil a zamyslel zněl…
mysleme sami ZA sebe.
Důležité je ZA. Co tím chtěl autor říct? Těch pohledů může být určitě několik, ale mně hned naskočilo…
Nevtahujme do svých úvah úvahy jiných lidí.
Snad je to srozumitelné. Myslím, že to děláme s oblibou. Uvažujeme mnohdy za jiné lidi. Snažíme se dostat do jejich mysli... Co by tomu ostatní řekli. Kdyby to a to dělal každý, jak by to vypadalo. Co si o nás ostatní budou myslet….Děláme to s oblibou. Velice často se pouštíme do úvah mnohdy scestných, co si ostatní asi tak myslí. Jak ale můžeme vědět, co si ostatní myslí? Je to jednoduchý.
Vytváříme si domněnky.
MY se můžeme pouze domnívat co si ostatní myslí. Proč se ale zabývat tím, co si ostatní ASI myslí? Víme pouze a jen co si myslíme MY, to ale neznamená, že to samé si myslí ostatní. Jak by taky vypadalo, kdybychom si všichni mysleli to samé. Přesto tak mnohdy myslíme. Lehká ukázka spletitosti myšlenek že?
Naučme se tedy myslet jen a jen za sebe. Ani za naše děti NE, ani za naše partnery NE, ani za naše rodiče NE. Prostě za NIKOHO, i když si budeme stokrát říkat že je známe. NEZNÁME. Vždyť pořádně neznáme ani sami sebe, Vždyť i nás samotné mnohdy naše myšlenky překvapí a jsou přitom NAŠE. Mnohdy si sám řeknu. Tohle jsou moje myšlenky, moje uvahy? Mnohdy jsem opravdu překvapen. NE vždy mile.
Není v žádném případě sobecké myslet jen a jen ZA sebe. Naopak. Naučme se to.
Z myšlenek nad myšlenkami sepsal: Chalupský Pavel
