Podívej se na mamuta.

Doporučuji. Může to být mamut, může to být Slunce, může to být cokoliv. Proč zrovna mamut? Díval jsem se na jeho napodobeninu z výšky 14 metrů a bylo mi řečeno…  

skoč.

Ne, nebyl to pokus o ukončení života. Byla to určitá zkouška. Stál jsem na úzkém prkně s úvazem ve 14 metrech s lehce sevřeným hrdlem. Člověk by řekl, že ho čeká jen krátký krok, krůček. Krůček do prázdna. Poté volný pád snad s měkkým dopadem. 

Byl to ale velký krok.  Krok, ke kterému jsem se pár okamžiků ve svém vědomí odvažoval. Nohy ztěžknou, Krůček je nekonečný. Sevřené hrdlo. Krok do neznáma. Jak to dopadne?

Podobné otázky si v životě klademe často. Vždy před něčím neočekávaným, vždy před nějakým rozhodujícím, důležitým okamžikem, kdy nedokážeme odhadnout dopady našeho kroku, našeho rozhodnutí.

Je to jako s našimi prvními krůčky v životě, i když v tu chvíli si strach neuvědomujeme. Neznáme ho. Poznáme ho v průběhu života. Potom se nám sevře hrdlo.

To děti neznají. Strach, obavy, jim implementujeme až MY, dospělí.

Jsem vděčný, že jsem ten krůček absolvoval. Uvědomil jsem si, jak je důležité dotýkat se svých vnitřních hranic. Čas od času je potřebné hranic se dotýkat. Nejen hvězd. Testovat sám sebe.

Až opět přijde určitý životní okamžik a sevře se mi hrdlo, zase si řeknu. Podívej se na mamuta …

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel