Ptala se jako obvykle paní Mullerová. A na policejní direkci jich nemlátili aby se přiznal? Ne, chovali se ke mně slušně paní Mullerová, chtěli jen abych se přiznal, tak jsem se k jejich radosti přiznal…
k tý pravdě...
To věděj paní Mullerová, páni pravdu nechtěj slyšet, tak mi uložili těžkej žalář… Snad ne na Špilberku pane Švejk, skočila mu do řeči paní Mullerová, tam byl prej zavřenej i ten slavnej loupežník...Myslej toho Rumcajse z lesa Řáholce, skočil jí do řeči na oplátku Švejk.
Já znal jednoho loupežníka z Dlouhý ulice na Starým městě. Ten se tak vžil do loupení, že začal loupat i kůru ze vzrostlých stromů. Kdyby aspoň z těch pokácenejch, nebo kůrovcem napadenejch. To by udělal vznešenou věc, ale tohle?
Taky když ho chytli, tak mu na svědomí dali rozkrádání majetku v císařském vlastnictví a dali do šatlavy na celých 36 let. Paní Mullerová se chytla nevěřícně za hlavu. To vědí paní Mullerová, loupit se nesmí. A obzvlášť z panskýho, natož z císařskýho.
No a kam jich tedy zavřou do toho žaláře pane Švejk. Ať vím, kam mám za nima jezdit s těma buchtama co mají tak rád.
Do kotelny, paní Mullerová, do kotelny.
Tam prý si tu svojí pravdu můžu vykládat při nakládání kotlů v nemocnici U Milosrdných. A jak dlouho tam budou vykládat a přikládat pane Švejk. To vědí, už nejsem žádná mladice.
U ctěného soudu mi nakázali, že tam budu tak dlouho, dokud mě tam nevystřídaj zase jiní, kteří někde budou vykřikovat, či psát co si myslej. Pane Švejk to ale ještě dopadli dobře u toho soudu. V tom teple si aspoň vyléčej to jejich reuma a taky se u toho moc nenadřou, protože zimy jsou už mírný a v létě netopěj.
To jim potvrdí i paní správcová, která říká, že přichází nějaké oteplení. Tak jsem si šla hned do Pařížský ulice koupit novou halenku. Pěknou, ručně vyšívanou, prej až z Číny dovezenou. Ani nevím kde to je.
A ještě jim chci říct pane Švejk, že se v tom žaláři můžou dál vzdělávat. A když budou sečtělej, tedy vzdělanej, tak jich třeba potom, až to s Císařem pánem rupne, ztišila hlas paní Mullerová, vezmou do tý politiky, když jich tak zajímá. Paní Mullerová skončila svůj monolog a až se sama lekla, co vlastně řekla.
Paní Mullerová maj asi pravdu. Budu ten těžký žalář v kotelně brát jako své životní poslání. Lepší je bejt v kotelně zavřenej, než v Haliči na frontě v tý zimě zakopanej.
A Švejk si svázal uzlíček s povidlovýma buchtama od paní Mullerové a s čistým svědomím a Sluncem v Duši se vydal vstříc své nové kariéře s písní na rtu.
Když mě brali do žaláře, stříhali mě do hola, já vypadal jak blbec, jak ti všichni dokola, lalalala.
Kdo ví, kdo Švejka v kotelně za pár let vystřídá?
Z možných myšlenek a jinotajů Švejka sepsal: Chalupský Pavel
