Oni, zájmeno ukazovací. Dobře, ale kdo ONI. Dalo by se říci kdokoliv mimo euroatlantický civilizační okruh. Dobře, ale specifikujme blíže. Kdokoliv, kdo není postižen světem konzumu. ONI totiž…
mají jiného Boha.
ONI totiž mají jinou víru na rozdíl od nás. MY jsme podlehli bohu, záměrně píšu s malým b, kterého jsme si sami vytvořili. Bůh s malým b je totiž uměle vytvořen rádoby tržním, konzumním systémem, tedy systémem trh vyřeší vše, nadvýroba nadevše, mysl zaslepená nekonečným růstem spotřeby, bůh viděn každodenním sledováním grafů, růstu HDP a excelových tabulek. To je náš západní svět.
Ne, nejsem Bohem políbený ve smyslu církevním. Nejsem v církevně pojatého Boha věřící, nenaháním ovečky do cirkevních svatostánků, tomu jsem dalek. Jen vím, že naše západní víra v konzum a nekonečný ekonomický růst založený na nekonečném zadlužování, není cesta MÉ víry, mého Boha. Západní společnost je zahleděná.
Zahleděná VNĚ.
Zahleděná do své víry v konzumní společnost, nadnárodní ekonomické konglomeráty, které neznají hranic. Hranic jak ekonomicko tržních, tak etických a morálních.
Jen vzpomeňme. Odkud vždy s jistou pravidelností přicházely a přichází ekonomické krize zasahující celý svět? Zkuste uhodnout. Z Jihu, Severu, Východu, Západu, či Vesmíru? To nejsou krize ekonomické. To jsou krize Víry v Boha, boha. A to je právě ONO. Každý azimut má jiného.
A v tom vidím začátek konce euroatlantického ekonomického modelu.
Modelu, který se zcela odtrhl od obyčejného človíčka. Proč? Človíčku, ty jsi tady jen proto, aby jsi nás poslouchal a dělal to, co MY ti řekneme. Řekneme co máš dělat, co máš jíst a pít, co si máš oblékat, co máš dělat, jak se máš chovat, co máš říkat a co MYSLET. Vše jest založeno na reklamě a propagandě. Pardon, teď se používá sofistikovaný výraz strategická komunikace.
Už i volby v naší západní demokracii. Vše je v rukách PR marketérů, kteří dokonale dokáží díky různým agenturám na výzkum veřejného mínění, vytvořit model ideálního politika. Dokáží udělat i z kozla zahradníka a vnutit občanům, pardon ovcím, že je to tak správné.
Zkusme se sami nad sebou zamyslet. Máme svoji víru, svého Boha, nebo víru a boha, který nám byl vnucen systémem. Jsme sami sebou, nebo jsme součástí systému jak je shora popsán.
Není jednoduché se z tohoto systému vymanit, nepodlehnout. Vždyť je tak lákavý, blýskavý, přímo PR vycizelovaný k dokonalosti. Jak snadné je podlehnout. Taky jsem zpočátku podlehl jinému bohu. Bohu konzumu a konzumní společnosti se vším co je s tím spojené. Jiného Boha jsem nehledal. Vždyť jsem ho měl všude kolem sebe. Stačilo zajít do jednoho z mnoha obchodních center, center chrámů konzumu. A v tu chvíli na svého Boha zapomeneš.
Pak přišel čas a jsem tomu rád. Přišel okamžik, kdy jsem si uvědomil, že tento bůh není mým pravým Bohem. Bohem, který není umělý, tedy falešný.
Kde se vzal? Přišel ke mně sám. Přišel sám v podobě uvědomění, že to co hledáš, že to co by mělo být smyslem života, má každý z nás hledat v SOBĚ.
Tak jsem našel a poznávám svého Boha. A je to fičák.
Z myšlenek, prožitků a života sepsal: Chalupský Pavel
