Vlka? Já přece žádného doma nemám. V zoologické zahradě jsem už pár let nebyl a stejně vím, že krmení je zakázané. Ano, ano, zaznamenal jsem zprávy, že se vlci k nám vrátili. Potulují se na Šumavě a v Krušných horách.
Je to staré rčení. My si ale neuvědomuje, že vlci jsou tu námi pořád. Chtělo by se říci od našeho narození na Matku Zemi, ale to neeee. Kde se tedy vlci v našem životě vzali? Kdy přišli?
Nevím to přesně, asi nikdo z nás, ale bylo to v okamžiku, kdy do nás byl zvenčí a více méně ze strany našich nejbližších pomaličku, ale jistě naimplantován
STRACH.
Ano. STRACH je tím vlkem, tou šelmou, která nás někdy svým "vzhledem", někdy svým neustálým "vitím" straší a někdy i budí ze snů.
Uklidním vás. Všichni máme svého vlka. Někdy opravdu starého, který nás doprovází životem tak dlouho, že jsme společně zestárli. Někdo si životem vede celou smečku vlků. Ano sám si ji vede. ONI to na nás totiž zkouší, chtějí býti v naší přítomnosti, každou vteřinu, každý okamžik. Tvrdí, že nás ochraňují, že je to pro naše dobro. Říkají nám ze všech stran, že bez strachů přece nemůžeme žít. Kdybychom neměli strach, tak by náš život skončil hned ten samý den. Skočili bychom třeba ze střechy domu, zkoušeli bychom dýchat pod vodou, jezdili na červenou.... Prostě dělali bychom takové nesmysly, že bychom nepřežili. Takže je vlastně dobře, že je máme.
No dobře. Chápu. Ale zároveň si pokládám otázku. Proč bychom tohle vlastně dělali. Chápu, že by to leckoho mohlo napadnout a myslím si, že to leckoho již napadlo a realizoval svoji myšlenku. To jsou ale jedinci, ne celá lidská společnost. Přesto celá lidská společnost si sebou svého malého, starého, či smečku vlků vleče. A k tomu všemu DOBROVOLNĚ.
Není čeho se bát, pokud se sami nerozhodneme, že je čeho se bát.
Strach nám byl podsunut. Prý z Lásky, z obav o nás. Nikdo si ale neuvědomuje, že Láska nemůže implementovat strach. Strach je přece opak Lásky.
Někde se to v nás popletlo, obrátilo. No a tak si bez vyjímek s sebou táhneme místo Lásky vlky.
Je na čase přepřáhnout, začít u sebe a přestat krmit vlky. Místo toho jim od srdce poděkujme a nechme je raději hladovět.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
