Jako lidská civilizace jsme to dotáhli opravdu hodně daleko. Nebo vysoko? Nebo...? To je pěšky jak za vozem. Dokázali jsme lidského jedince, individium, originalitu vměstnat pod pojem lidský zdroj i věcné břemeno.
Netleskám.
Před pár lety jsme převzali z EU operační program nazvaný lidské zdroje, který se rychle rozšířil po našich ministerstvech, státních úřadech, ba i v soukromém sektoru. Rozšířil se i ve složkách Policie ČR. I policie chce být evropská.
Tak jsem se před pár lety dozvěděl, že už nejsem člověk, ale lidský zdroj. No, kdo tohle vymyslel. Cožpak o to, vymyslet se dá lecos v hlavách různých vzdělanců, ale že to projde celou Evropskou unií a nikdo se nad tím nepozastaví?
Cožpak já, nebo Vy jsme nějaký lidský zdroj? Nejsme lidské zdroje, nejsme lidské stroje. To jsem si kdysi přečetl nastříkané spreyem na zdi. Pisatel měl pravdu. Odmítám býti nazýván zdrojem. Připadám si jako plochá, nebo tužková baterka. Jednou dojde, tak ji vyhodím. I takhle se jedná s lidmi. S lidskými zdroji. Nestačíš, nemůžeš, znelíbíš se, nevyhovuješ, jsi vybitý jako baterka? Vyhodit.
Měl jsem za to, že zdroj je pojem dejme tomu fyzikální, chemický či matematický. Nyní jsem poučován, že i lidský. Netleskám.
Takže vážení autoři, schvalovatelé a v ČR aplikátoři tohoto nesmyslu, byrokratického a ne lidského pojmu.
Nejsem lidský zdroj.
Zrovna tak se můžeme stát věcným břemenem. Ano, opravdu. Můj kamarád nechal přepsat dům na svého syna a v ten okamžik se stal věcným břemenem. Přijdete na úřad jako člověk a odejdete jako věcné břemeno. Do konce vašeho života zůstanete z pohledu katastrálního úřadu věcným břemenem, když chcete v domě dožít. Takže jste věc a navíc pořádně těžké břemeno. Netleskám.
Celý život jste někým. Jste člověkem, jste otcem, dědou a jediným kliknutím klávesnice na katastrálním úřadu se z vás po nabytí právní moci stane věcné břemeno. A ještě potvrzené státním razítkem. Tečka a basta fidli.
Nejsem věcné břemeno.
Z myšlenek a zkušenosti kamaráda sepsal: Chalupský Pavel
