Dnešní počítačové technologie přináší s sebou neskýtané možnosti o kterých se nám ani před 10 lety nesnilo. Co nás čeká za dalších 10 let? Ti zasvěcení to ví, laici jen tuší a JÁ ani nevím, zda se mám těšit či ne.
Ale jo, budu se těšit a budu si zároveň říkat, abych zůstal dál člověkem fyzickým a ne virtuálním. Vždyť už žijeme nejen v našem fyzickém, ale i virtuálním světě, do kterého jsme nenápadně tlačeni všichni. Chci zůstat sám sebou a ne jen figurkou v čísi rukách.
Proč se nad tím zamýšlím? Volal jsem mému mobilnímu operátorovi a ten mi mimo jiné sdělil, že si požadované i jiné informace mohu sám zjistit ve virtuální samoobsluze z pohodlí mého domova (já mám zkušenosti jen s naší vesnickou samoobsluhou). To samé mi sdělili v mé bance, u odběratele vody, elektřiny.....
Všem jsem sdělil, že je to hezké, ale já si raději s někým na druhé straně telefonu popovídám. Raději si zajdu na tu a tu pobočku a osobně vše vyřeším. Tak nějak mi vadí anonymizace našeho způsobu života. Nechci jen klikat.
Rozumím tomu. Mnohým určitě vyhovuje být neustále připojený (on line), mít po ruce mobilní internet atd. Chápu, rozumím. Já zde ale vnímám určité riziko
a nebezpečí o d l i d š ť o v á n í.
Jímá mě představa, jak všichni sedíme u svých aparátů a frčíme na vlnách internetu. Vůbec nepotřebujeme se scházet, jen tak si popovídat. A když, tak přes "skajp" či telefon. To jsme opravdu tak zaměstnaný, to opravdu nemáme čas?
Ale no tak. Na surfování si čas vždy najdeme. Na osobní kontakt nám pak čas nezbude.
Takže prosím o trochu nepohodlí. Pohodlí je určitě dobrá věc, ale může vést ke zlenivění. Takže stále volám na zákaznické linky, stále docházím na pobočky daných institucí a stále si to užívám. Není nad osobní kontakt a není nad to popřát osobně někomu hezký den. To ve "virtuální samoobsluze" moc dobře nejde.
Z myšlenek a zkušenosti sepsal: Chalupský Pavel
