Před pár lety jsem se rozhodl, že pojedu autem do Cardiffu, hlavního město Walesu. Začal jsem plánovat cestu.
První co mě napadlo bylo, kup si pořádnou navigaci, bez ní přece nemůžeš jet. Byl by si blázen. A tak jsem učinil. Pak z cesty na pár měsíců sešlo a když přišel ten správný čas, přišlo mně něco jiného.
Byl by si blázen, kdyby si jel s navigací. Ty si nevěříš? Pojedeš i bez mapy a zapojíš svoji intuici. Byl to chvilkový šok, ale řekl jsem si proč ne. Vypsal jsem si na kousek papíru čísla dálnic a pár záchytných bodů v Německu, Belgii, Holandsku, Francii, UK a vyrazil.
Ano, bylo to dobrodružství. Obzvlášť, když jsem zjistil, že jsem obkroužil Kolín nad Rýnem a po 3 hodinách jsem se tam vrátil. Stačil krátký dotaz ne benzínce a už jsem vyrazil správným směrem. Obsluha sice lehce nechápala že nemám navigaci, nebo mapu, ale co.
Nezapomenutelné peripetie nastaly v Dunkerku, kde jsem hledal trajekt do Doveru. Netušil jsem, že trajekt není mezinárodní slovo a nechápal, že mi Francouzi nerozumí, i když jsem tam dával francouzský přízvuk. Vše ale dobře dopadlo s pomocí jednoho studenta, který ochotně nasedl do mého auta a ukázal cestu. Na oplátku jsem mu zazpíval, spíše zabroukal "marsejézu", a když mě zval na sklenku vína, s díky jsem odmítl.
Cesta Anglií do Walesu probíhala podle papíru, zcela bez problémů. Když jsem po dosažení cíle ukazoval známým podle jaké navigace jsem dojel, nechtěli tomu věřit.
Proč to píšu? Je čas dovolených. Chci jen ukázat, že se bez navigace dá dojet až.....I s navigací můžete zabloudit, jako já bez ní. Inspirovalo mě i to, že jsem nedávno jel s kamarádem, který bez navigace nesedne za volant, z Plzně do Strakonic. Banální cesta, kterou oba známe. Hned po rozjezdu nám stále přikazovala abychom se otočili, že jedeme špatně. Nejeli.
Přílíš spoléháme na technologické vymoženosti. Ztrácíme orientaci v mapách, v terénu a oslabujeme tím naši intuici a instinkt, naši vnitřní navigaci. A co je neméně důležité, ztrácíme kontakt s lidmi. Nevím kudy tudy? Nic jednoduššího, než se zeptat. Apropo. Mluvím jen plynně česky a dojel jsem. Je čas dovolených. Za zkoušku to stojí. Přeji pohodové cestování.
Z prožitku krásné cesty sepsal: Chalupský Pavel
