Naozaj zaujímavá myšlenka...

povedal mi v práci kolega zo Slovenska. Tak jsme si lehce zopakovali slovenčinu a zkusíme se zamyslet nad tématem narozeniny. To je téma každému z nás velmi blízké. Je to klasika. Přijímáme různá přání...klapka, otočme to...

Oslavenec nejdříve poděkuje svým rodičům…

za to, že ho ze vzájemné Lásky přivedli na svět a poskytli mu potřebnou péči. 

Dokážeme to??? 

Tak by to podle mého názoru mělo být. Každý kdo přijde na náš svět z rodičovské Lásky, má velmi dobrou startovací pozici do života. Rozumím tomu, že příchody na tento svět, příchody na jeviště zvané život, kde jsme se stali skutečnými herci, nemusí být vždy ze vzájemné Lásky a s potřebnou péčí. Zkusme se prosím trošičku na tím povznést. Zkusme si prosím představit, že i naši rodiče si prošli nějakým životem, zkouškami, které vůbec neznáme. Neprožili jsme je.

Krátká zpověď. Věřme tomu, že i naši rodiče si mohou nést, či nesou, různá zranění, traumata ze svého života. Většinou je neznáme. Mnohý z nás si nese 13. 14... komnatu. Vzpomínám si, jak mi táta v mém určitém věku zralé dospělosti lehce naznačil, jak ne jednoduchý život v dětství měla moje máma. Vůbec jsem to netušil. Tehdy mi táta řekl.

Protože vím, v jakém prostředí vyrůstala, jak těžký život měla, tak mámu chápu. 

Bylo těžké válečné a poválečné období. A nejen to. Až tehdy, v mém již zralém věku, jsem pochopil. I když jsem v dětství vždy prožíval dostatek mateřské Lásky, přesto jsem moc nechápal velkou přísnost a mnohdy výprasky. To jsem opravdu pochopil časem.

Již v době mého nástupu na vojenskou základní službu jsem si uvědomil, že přísnost  a důslednost měla své opodstatnění, své racionální jádro a byly ku prospěchu věci. A výprasky jsem si více méně vždy, jak se říká, vykoledoval. Rodičovská výchova zákonitě vycházela z výchovy mé babičky a maminka to se mnou určitě neměla jednoduché. 

I proto mně přišla myšlenka. I když už nemám fyzickou, jen myšlenkovou možnost, začal jsem při mých narozeninách poděkováním rodičům. 

Zkusme to. 

Myslím, že to všem pomůže od různých traumat z dětství. A asi každý z nás něco, i třeba malinkého, ve svém podvědomí má. Věřte, je to očistné.

S odstupem času a postupem věku si člověk uvědomuje víc a víc a dokáže spojovat věci do souvislostí.

Věřme tomu, že je vždy za co poděkovat. Vždyť rodiče jsou ti nejlepší učitelé.

Z myšlenek o narozeninách sepsal: Chalupský Pavel