Začíná zima. I když ze všech stran slyším, jak je zima mírná, tedy milostivá, jako milostivé léto pro dlužníky. Opakuji, začíná zima. Nemusí být -10st. Začíná zima. Vidím na vlastní oči…
bezdomovce.
Jdu z práce, venku plus 3st, ale velká vzdušní vlhkost, která chlad umocňuje. Je prostě zima. Mně ne. Jdu z práce na trolejbus a domů. Vedle zastávky je lavička na které sedí tři vousatí, zanedbaní muži, věk 60 plus. Jejich oblečení dlouho nevidělo pračku, vlasy holiče.
Na chvilku se naše oči potkaly. Věřte nevěřte, viděl jsem v nich jiskru, ne otupělost. Viděl jsem v nich i radost, ne zášť a zlobu. Kdo chce, vidí.
Přistoupil jsem k nim a říkám. Chlapy, chcete něco k jídlu a hned jim nabídnu, zda by si dali třeba šunku. Vedle je totiž prodejna s uzeninami a napadlo mě, že ji asi už hooodně dlouho neměli.
Opravdu nevěřícně na mě chvilku koukali svýma opravdu zajímavými očima a pak jeden z nich řekl.
A proč? Protože chci, zní moje odpověď.
Když zjistili z tónu mé odpovědi že si z nich nedělám legraci, tak horlivě přikývli. Za chvilku každý dostal 20dk šunky od kosti a 4 rohlíky.
Opravdu s vděčností si jídlo vzali a poděkovali. Potom jeden z nich řekl.
Tady poděkování nestačí. Vstal, obejmul mě a přitiskl k sobě. Musel to být zajímavý pohled pro kolemjdoucí.
Kolik dobra rozdáš, tolik dobra se ti vrátí, řekl mi do ucha.
Nevím kdo z mudrců to řekl, ale vím, že mi to dnes řekl bezdomovec z lavičky. Takových lidí moc není, volali za mnou, když jsem nastupoval do trolejbusu.
A zde je moje malá výzva. Začíná zima. Zkusme alespoň drobnou pomocí pomoci lidem, kteří to v životě nemají lehké. Ať vidí a poznají, že nám nejsou lhostejní, cizí.
Vždyť neznáme jejich lidské osudy, které je připravily o domovy.
Proto neodsuzujme, ale pomáhejme. Jsme lidé. Děkuji předem i za ně.
Z myšlenek a prožitku sepsal:
Chalupský Pavel
...
