Už v dětství jsme měli všichni své sny a vize. U mě to začínalo popelářským autem, astronautem, Rychlými šípy, Vinnetůem... Známe to. Popelářem ani astronautem jsem se nestal.
Tak snim o Rychlých šípech a Vinnetuovi. Jsou mi lidsky blízcí.
Mít sny a vize je hezké, ale to nestačí. Jsou sice našim myšlenkovým palivem, ale je nutno palivo někam nalít a spustit stroj. Každý stroj bez paliva, energie stojí. Je nutné neustále stroj palivem (sny, vizemi) zásobovat.Strojem rozumím naši aktivitu směrem k splnění snů a vizí. Uvedu příklad.
V 16 letech jsem si vysnil, že postavím dům. Společně s kamarády, kteří měli stejný sen a vizi, jsme je sdíleli. Nejdříve jen v našich představách, pak jsme přistoupili k praktickým krokům, že jsme si vyhlíželi domy jak ve skutečnosti, tak v časopisech. Ve škole při hodinách jsme si malovali plánky. Kolik mně jich bylo zabaveno. Přesto jsem plánoval a kreslil dál.
Nikdo z nás přitom neměl o stavění domu ani ponětí. A to je právě na snech a vizích to úžasné. Nepřemýšlíte co a jak, prostě jdete. Krmte je víc než sami sebe. Protože jsme své sny tak mohutně myšlenkově živili, všichni jsme si domy postavili. Já mám dokonce už čtvrtý. A mám takové tušení, sen i vizi, že není posledním.
Život to tak prostě zařídil. Přitom to začalo velice nenápadně v 16 letech. Proto nikdy svým dětem nevymlouvejme jejich sny a vize. Naopak. Povzbuzujme je a dodávejme jim podporu. Sdílejme jejich sny a vize. Jen u nich nezůstat, ale něco pro ně udělat. Jít jim naproti. Pak je velká pravděpodobnost, že je naplní..
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
