Ne, nejde o překlep. Nebudeme se společně zamýšlet o mailování, či malování, ale o milování, neb milování má několik rovin. Vidím dvě základní.
citové a bez podmínečné.
Věřte či nevěřte, já jsem tomu taky dřív nerozuměl a nechápal. Vždy jsem milování z pohledu muže vnímal jen po stránce sexuální. Když žena řekne muži, chtěla bych se s tebou milovat, toužím po milování, muž to více méně, spíš více než méně, vnímá jako povel k sexu.
A pak nastává problém. Muž touží po sexuálním uspokojení a žena po vnitřním. Po otevření a naplnění srdce Láskou v podobě mazlení, hlazení, krásných slovíček. Teprve poté po sexuálním uspokojení, které zákonitě po této milostné předehře přijde.
To je ta předehra pánové, po které ženy touží. Ach, kolik let mně trvalo, než jsem na to přišel a pochopil. Muž je většinou konfrontován s tím, že se musí ženy zmocnit, urvat, ulovit. Pak je teprve mužem.
Vzpomeňme na příkladného filmového milovníka Kristiána v podobě Oldřicha Nového. Ženy většinou vzdychají a muži se přitom nudí.
Druhá rovina milování spočívá v tom, že mám milovat a neposuzovat. Kohokoliv, cokoliv. Je to o přijímání. Jak přeci mohu někoho opravdově milovat, když jej posuzuji, hodnotím, nebo dokonce kritizuji. Naše posuzování a hodnocení vždy najde nějaké to ale.
Je tedy našim velkým životním úkolem milovat a neposuzovat, tedy milovat bez podmínečně. Bez podmínek.
A tak se to učím, ale znáte to. Když už si myslím že to dám, tak mi do cesty přijde nějaký…. no, nazvěme ho prosím raději učitelem, a začínám znovu. A tak začínám a začínám. Učím se, učím se, učím se.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
